Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Znáte ten pocit, když si připadáte jako šťavnatý grep, který přerostl do nadprůměrné velikosti? A jestli ne, tak je mi to jedno. Takže, o co tady vůbec jde. Poslední dobou si čím dál víc všímám, že svět je plný rádoby hippie puberťaček, v lepším případě puberťaček, které slovo hippie považují za exotickou zemi. Tuhle myšlenkovou konstrukci jsem si vybudovala sama. Ale to je vedlejší. Jak si takovou hippie puberťačku představit? Musí být vždy dostatečně cool a trendy. Nikdy neodkládá kosmetickou taštičku. Dvě vrstvy řasenky považuje za hřích. Z domu nevychází bez slušivých slunečních brýlí. Fotí se výhradně seshora, vyšpulené rty jsou samozřejmostí. Hlavním poznávacím znakem bývá posunek, kterým naznačuje mír. Vyskytuje se v početných stádech v blízkosti nákupních center, kde se uchýlí k pořízení dalších fot. To je naprosto nepostradatelný detail. A zde si povšimněte náznaku ironie...

Tak mě napadlo, k čemu je to vlastně užitečné. Slibuji, že o tom budu přemýšlet.

Nic z toho mi pořád nedává smysl. Když je člověk dítě, přeje si vyrůst. Když člověk vyroste, ztratí veškerý nadhled a paranoidní touhy. Nedávno mě jeden "vykuk" nazval naivním dítětem. Teď už jsem o tom přesvědčená i já. Vrátit se do školky, běhat po rozblácené louce, zalévat bratrovi konvičkou hlavu v domnění, že mu povyroste kštice, a byla bych spokojená. Problém je, že všichni stárneme, a to se nezmění. Přesně tak. Když člověk vyroste, už nemůže bafat na lidi mezi zlevněnými triky. Existuje tu však alternativní řešení - pořídit si velké sluneční brýle, kvalitní fotoaparát a přihlouplý výraz v obličeji. Nicméně, to už samo o sobě nepřipadá v úvahu.