Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Viděli jste někdy Čecha na dovolené v zahraničí? Na míli daleko jej rozpoznáte. Když už na pláži "nedlabe" svoji do ubrousku zabalenou svačinu a nenadává na to, jaké tu mají divné pivo a jaké že je tu zase vedro, vykračuje si v sandálech, ve kterých má obuté a až do půlky lýtek vytažené bílé ponožky. Vůbec nejhezčí pohled je na do půl těla svlečeného "majitele vápenky", jehož pivní mozol lehce přepadá přes nemoderní kraťasy. Kolem pasu nosí ledvinku a na hlavě má naražený klobouk z kolekce potravinových značek.

Dalším naším typickým rysem je zvědavost. Jakmile se u sousedů něco děje, hned jsme nalepeni na zdi. Nejlépe se přeci poslouchá přes keramický hrneček. Posloucháme, abychom náhodou nepřišli o nějaké žhavé informace ze soukromí našich sousedů. Nejlépe by bylo, kdybychom se do jejich hovoru mohli vmísit a upřímně jim povědět, co si nejen o nich myslíme. To, že jsem napsala "upřímně", vlastně není pravda. Češi nebývají upřímní. Jediné, o co jim jde, je namastit si vlastní kapsu. A že je to na úkor ostatních? Ale vždyť oni se z toho nějak dostanou a za měsíc či dva si na to ani nevzpomenou.

Mám pocit, že jsem právě naše vlastnosti a vůbec Čechy vykreslila ve velmi negativním světle. Samozřejmě že máme i kladné povahové rysy, ale bohužel podle mého názoru ty špatné převažují. Ale zpět k těm kladným. Tak například naše skromnost. Když nás porovnám s takovými Američany, kteří se například u pohovoru do práce vychválí až do nebe, jsme v porovnání s nimi jenom mlčky přihlížející "suchaři". Takový Američan se občas tváří a chová, jako by všude byl, všechno viděl a od všeho měl klíče. Kdežto oproti němu Čech stojí většinou v pozadí, ale když vystoupí s inteligentním nápadem či myšlenkou a dovede ji kvalitně přednést, dopadá to většinou daleko lépe.

Co říct chytrého a pravdivého na konec? Asi to, že i přes všechny naše nedostatky jsem hrdá na to, že jsem Češka.