Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Říká se, že číslo jedenáct je číslem šťastným. Koneckonců posuďte sami.

Toho rána se mi vůbec nechtělo vstávat. Ne že by se mi v jiné dny kdovíjak do školy chtělo, ale test z dějepisu hned první hodinu není zrovna ideální motivací k radostnému vyskočení z peřin.
Koukám na hodiny - šest hodin a jedenáct minut...v klidu, času dost. Dívám se z postele z okna ven. Napadl sníh? Kdepak. Dnes je jedenáctého listopadu, ale jestli sem nějaký Martin zavítal, tak přijel na pořádně mokrém a zabláceném koni.

Nějakým zázrakem jsem se z postele vydrápala, beru do ruky mobil. "Do háje, jedenáct procent baterky!" No jasně. Já se totiž na ten test učila dlouho do noci. Myslím, že tak do jedenácti. Ale stejně neumím nic. Do postele jsem padla tak unavená, že jsem ani nedala telefon na nabíječku. Nevadí, do tašky ke štosu učebnic přihazuji ještě powerbanku a převlečená odcházím do koupelny.

"Simono, tys to prádlo ještě nevyžehlila!? Už ti to připomínám snad pojedenácté! Tak dneska, jasné?" zní zezadu z ložnice známý hlas.
"Jo..." odvětila jsem s nepřílišnou radostí v hlase a dál se snažila na svůj ksicht namalovat obličej. O jedenáct minut později odcházím na autobus.

Zvoní, učitel vchází do dveří.
"Všechno z lavic, píšeme test," prohodí skoro místo pozdravu.
Pročítám si otázky. Hned první zní: "Kdy se staly Venezuela a Paraguay nezávislými na Spojených státech?" Počkat, to vím...osmnáct set jeden...ne, to už není možné! Cítím se přejedenáctkovaně, vždyť to prokleté číslo je dneska všude! Píšu raději 1812. Určitě to tak bylo.
Čert ví, možná v tom nějaká magie čísel byla, správná odpověď na tuto otázku ale skutečně zněla 1811.

Krásné na tom je, že od toho dne je číslo 11 mým šťastným číslem. Všechno se mi totiž daří až na jedenáctý pokus!

Zajímá vás, co jsem dostala z toho dějepisu? Čekáte, že řeknu jedenáctku? Kdepak, to byla prachobyčejná čtyřka. Jedenáct bodů z padesáti!