Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V dnešní rychle se měnící době je Facebook poměrně stálicí. Mě osobně vábí k přihlášení se dennodenně již několik let. Vím, že by to tak nemělo být a že bych se, podle slov mé babičky, měla jít proběhnout ven. Avšak ten modrý zloděj času s výhružně zdviženým palcem častokrát zvítězí nad pobíháním v přírodě.

Samu sebe však považuji ještě za ten lepší případ. Nedělám si z Facebooku psychologickou poradnu, nezásobuji ho svými akty s vysokou uměleckou hodnotou, která je samozřejmostí, ani svými kuchařskými výtvory. I když, abych kuchtíkům nekřivdila, musím uznat, že většina z nich si už založila Instagram, který je na guláš se šesti a podobně vlastně určený. Ve zmíněné aplikaci Instagram můžete sdílet všechny možné i nemožné fotografie, jež na přehlcené zdi Facebooku nikoho nezajímají. A tak není divu, že je najednou každý druhý Polreichem, tudíž jídlo je dřív k vidění na Internetu než na talíři. A při výletu na zříceninu už nefotíte torzo hradu, nýbrž svoje zablácené botasky.

Zkrátka, hlavně mladí prožívají svůj život o samotě u počítače namísto toho, aby jej trávili se svými blízkými. Schválně jsem nepoužila obrat "dnešní mládež", neboť kdo může říct, že by naše babičky služeb Internetu nevyužily, kdyby měly možnost? Doba se mění, ale lidé jsou přece pořád stejní, ne?