ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

   
­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.00
Hodnoceno: 2x Prosím, ohodnoť práci

Regionální identita Dolního Benešova - Zábřehu

Pro tuto esej jsem měla možnost široké volby. Město Havířov, kde jsem se narodila, město Petřvald, kam jsem se přestěhovala s rodiči, statutární město Ostravu, kde jsem studovala bakalářský program, a město Dolní Benešov, kde nyní pobývám. Vybrala jsem si Dolní Benešov, konkrétně jeho část Zábřeh, která je součástí města, ale působí velmi odlišně. Nejen od ostatních měst, ale také od samotného Dolního Benešova, ke kterému patří.

Na městě i lidech nalezneme plno zvláštností, které jsou příčinami či důsledky kombinací působení mezi sebou.
V první řadě se tedy budu věnovat popisu lidí a jejich zvyklostí. Ve druhé části bych se ráda zabývala přírodou a obydlím. Poté se budu snažit poznatky shrnout.

Když jsem se přestěhovala k příteli, který se zde narodil, překvapilo mě, kolik lidí z různých věkových skupin chodí do kostela. A to nejen na Vánoce či Velikonoce, ale každou neděli. Od toho se, podle mě, také odvíjí jejich přístup k druhým lidem, jenž je velmi vstřícný. Hodně lidí si sousedsky vypomáhá. Lidé se zajímají jeden o druhého. Nepřehlíží se jako ve velkých městech - ve srovnání s Ostravou, Petřvaldem či Havířovem, kde si prakticky může dělat "kdo chce, co chce", je to něco naprosto výjimečného. Pokud se objeví v Zábřehu nějaký nový prvek, lidé to zpozorují. Všimla jsem si například, že když jdu po ulici, starší lidé si mě prohlíží. Jedna paní byla dokonce tak zvědavá, že se mě zeptala, kde bydlím, poté se se mnou dala do řeči, jako by mě znala už delší dobu. Dalším aspektem je to, že malé děti (zhruba 6 - 12 let) zdraví dospělé. Včetně mě. Někde jinde se mi to ještě nestalo. Prvně jsem si pomyslela, zda opravdu vypadám tak staře, ale bylo mi potvrzeno, že děti jsou zde vychovávány, aby byly slušné.

V Zábřehu se také dbá na dodržování tradic. Vezmu to pěkně od začátku roku. Jako první se naskýtá pouť Tří králů. Kluci chodí v kostýmech, zvoní dům od domu a vybírají peníze na místní kostel. Poté nakreslí křídou klasické "K + M + B" a jdou spokojeně dále. Nevadí jim, že peníze nejsou pro ně, dělají to dobrovolně. To mě přivádí k úvaze, Kolik lidí nebo vůbec dětí dělá dnes něco dobrovolně? V Ostravě chodí lidé s různými "cetkami", které si mají ostatní zakoupit za určitou částku. Z dané částky si prodávající něco nechají, něco jde samozřejmě firmě, kterou prodávající zastupuje, a až malý zbytek pak putuje na dobročinné účely. Což ale ani s jistotou nemohu potvrdit.

Když na Velikonoce "odletí zvony do Říma", mladí hoši školou povinní chodí s řehtačkami čtyřikrát denně po Zábřehu, aby dali vědět, kolik je hodin. Tradičně také chodí na pomlázku. Ovšem tady je to zase jinak: všichni kluci ze Zábřehu udělají jednu skupinku a navštěvují dům za domem. Výslužkou jim nejsou peníze, ale opravdová vajíčka. Když tento fakt srovnám s Ostravou (i Petřvaldem), musím říci, že tradice v Ostravě zdegenerovala nebo se úplně vypařila. V Havířově kluci chodili na pomlázku v několika skupinkách, ale cílem nebylo nic jiného, než si "vydělat". Pokud jim někdo dá něco jiného než peníze, příště už se neukážou. To mám ověřené z vlastní zkušenosti. Čokoláda městským dětem již nestačí.

Hodně lidí už také zapomnělo, co to vůbec je májka. Zde ne. Májku postaví, probíhají oslavy, ale už ji nikdo nekrade. Zde bych řekla, že je to nejspíš tím, že kluci z "okolních vesnic" to mají pěšky daleko a opilí mají problém občas dopravit domů sebe, natož se ještě starat o májku. Nebo ji prostě nikdo nechce...

Přes léto mají všichni plné ruce práce se zahrádkami, opravami domů a dalšími věcmi, ale i tak si místní najdou večer na různé zábavy, které se obvykle pořádají na fotbalovém hřišti.

Poté přijdou na řadu akce Den dětí, Straßenfest (rodiny z jedné ulice se domluví na určité datum, napečou, navaří, dají před dům stůl a na něm prostřou, kolemjdoucí mohou ochutnat zdarma nebo si jídlo zakoupit - to už záleží na dané rodině), Dožínky, Šípková slavnost, tradiční výlov rybníka Nezmar, který je mimochodem největší v okrese Opava, Martinské hody, Adventní koncerty, Vánoce. K Vánocům patří také mše. Jde o to, že v tomto regionu jsou mše na "týdenním pořádku". Pořádají se mše za narozené, zemřelé, za svatby, za prvňáčky, za úrodu a další. Řekla bych, že v Ostravě je vánoční mše něco extra, něco jako opravdu výjimečná věc. Lidé v Ostravě chodí na vánoční mše většinou proto, že je to hezké, ne že by věřili, že se narodil Ježíš a další návaznosti s tímto spojené. Ale v Zábřehu je to víra a tradice, co žene lidi do kostela nejen na Vánoce, ale - jak už jsem zmiňovala - každý týden. Samozřejmě na Vánoce je účast hojnější, ale i přes rok chodí dost lidí. Na Vánoce totiž přijdou všichni. Kostel je doslova narvaný a atmosféra je kouzelná, i když je uvnitř zima.

Poslední den v roce se zde také tráví jinak. Myslím, že lidé ze všech míst se domlouvají a plánují si společné oslavy vítání Nového roku. Avšak v Zábřehu se domlouvají sousedé na společný večer, kdy si povídají. Opět musím poznamenat, že Ostrava i Petřvald (možná nyní i Havířov, který se snaží jít dopředu v záchvatu konzumu) jsou založeny na tom, kdo se opije nejvíce. My osobně trávili dva poslední Silvestry v bezpečí domova, kde jsme hráli společenské hry. Nejednalo se jen o "Člověče, nezlob se!" a karty, ale také nové hry, jako jsou Ubongo, Poo, Z pohádky do pohádky, Dědictví, Bang, Tik tak bum a další hry, u kterých nám to rychle uteče. Nepotřebujeme alkohol, abychom se bavili. Nejsme abstinenti, ale myslím, že je to spíše o mentální úrovni, jestli se člověk "zlije" nebo "uváženě" popíjí a vychutnává si svou "dvojku". Neříkám, že člověk nemá pít, avšak vidím v tom dost rozdíl. Jednou za čas se stane, že to jedinec přežene, ale nemělo by se to stávat často.

Takže 31. prosince slavíme, dalo by se říci, v rodinném a sousedském kruhu. Nevím, jak je to v Ostravě, ale v Havířově jsem bydlela s rodiči v paneláku a nikdy jsme neměli návštěvu na Silvestra. Den probíhal následovně: zašli jsme na návštěvu k babičce, chvíli u ní pobyli, popřáli ji šťastný Nový rok i celý nový rok a šli domů, poté jsme se koukali na televizi unuděni k smrti programem, který se opakuje každý rok, v 00:00 jsme otevřeli šampaňské na přípitek, šli vystřelit pár římských světlic a tím to končilo. Program v Petřvaldu byl podobný. To jsme si ovšem už cinkli sklenicemi se sousedy přes plot. Pořád mi to ale bylo divné. Chtěla jsem něco více, než jen šeď každého Silvestru se stejnou režií. Chtěla jsem jet na hory nebo do velkoměsta, kde bude opravdu obrovský ohňostroj a všechno bude super. Chtěla jsem si to prostě užít. Nakonec jsem svůj nejlepší Silvestr zažila právě v "zapadákově", jako je Dolní Benešov - Zábřeh. A vůbec mi nevadí, že příště budeme hrát zase hry, protože si každý rok koupíme alespoň jednu novou, a tak je vlastně každý Silvestr jiný.
Jak tak pozoruji městský styl, musím říci, i když jsem měla stejné tendence, že je nudný. Lidé už neví coby.

Musím také přidat pár fakt z osobního života. Tím je setkání pouze rodinných příslušníků. Jednou za čas (což je nejen většinou na narozeniny, ale také hojně mimo ně) se sejde rodina a všichni si promluví a pobaví se. Není to pitka v ostravském (nebo petřvaldském, popřípadě havířovském) stylu, kdy se sejdou jen vybraní jedinci, kteří se zpijí do němoty. Zde přijedou babičky, které dovezou napečené koláče, buchty a další chuťovky, dědečkové s pálenkou nebo vínem (něčím si samozřejmě musí připít, ale ne opít), strejdové, tety, bratranci a sestřenice. Každý se chce dozvědět, co je nového a jak se každému daří. Jde o domácí a rodinnou pohodu. V Havířově, Petřvaldu nebo Ostravě jsem zažívala akorát spěch a odcizenost. Na moje narozeniny přijela pouze babička s dědečkem a tím to haslo. Nejlepší je, že jsou lidé zde tak otevření, že mě přijali do rodiny, i když nejsme s přítelem sezdání (což odporuje křesťanské tradici). Ptají se mě, jak se mi daří, co momentálně dělám, jaké mám plány a také dostávám dárky, což je velmi milé. Jsem z tohoto přístupu tak nadšená. Kdyby se jen k sobě lidé i v jiných městech chovali tak pěkně jako zde...

V dalším kroku bych se věnovala prostředí jako takovému. V Zábřehu se nachází tři hospody (což mi přijde na tak malou část hodně), cukrárna (s opravdu skvělými mini zákusky), letiště a masokombinát pana Klemense. Pomyslným bonbónkem na dortu jsou zábřežské louky (národní přírodní památka) se zatopenou štěrkovnou. Přes louky se člověk dostane do Kravař a do Háje ve Slezsku, aniž by musel jít po silnici a vyhýbat se autům.

Myslím, že i tato příroda působí na lidi. Působí i na mě - velmi ráda se jdu projít na louky, protože je tam klid, ptáci nenuceně zpívají a někdy lze zahlédnout i srny či zajíce. Člověk v tom nádherném prostředí nemůže přece myslet na to, že zítra musí do práce, pak do školy, v mezičase musí číst povinnou četbu a večer plnit úkoly nebo opět číst. Sem si chodím vyčistit hlavu. Buď se jdu projít nebo si zaběhám. Obojí je příjemné. Na cestě potkám maximálně jiné chodce, kteří si sice povídají, ale nekřičí, nebo cyklisty, jež jsou vzápětí pryč.

Zde opět musím srovnat s Ostravou. Nesnáším, když jedu v jakémkoli dopravním prostředku a někdo má nahlas puštěnou hudbu z mobilu. Mám to za aroganci, kterou chce dotyčný dokázat, že všichni jsou mu "na háku". Nejenže tím ostatní ruší - vnucuje spolujezdcům "svoji kulturu" (jak já říkám) -, ale také dělá pitomce ze sebe.
Nebo případy, kdy lidé na sebe křičí přes ulici ve stylu "hej more". Opět to ruší lidi. Vadí mi bezohlednost, se kterou tuto činnost provádějí. Kdyby na někoho jen zavolali či pozdravili. Ale oni si třeba řvou jeden na druhého přes půl náměstí telefonní číslo nebo sprostá slova. Prostá neomalenost.

Lidé v městské části Zábřeh si cenní místa, kde bydlí. Na ulicích nenajdete rozházené odpadky, papírky, nedopalky z cigaret a nevšimla jsem si ani žvýkaček na chodnících.

Na závěr bych udělala shrnutí, které obsahuje nejen pozitivní prvky, ale i ty negativní.
Lidé jsou v části Zábřehu milí, vstřícní, sdílní, příroda je zde úžasná, ale občas mi chybí trocha soukromí. Lidé vědí všechno o všech a kde se co šustne. Jeden o nějaké ženě řekne, že čeká dítě za podivných okolností a do večera to ví snad každý v Zábřehu. To mi trochu vadí.
Avšak toto oželím za čistý vzduch (kromě zimy, i zde se najdou jedinci, kteří spalují všechno, co jim přijde pod ruce), klid a relativní bezpečí.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Alice Chytrá, 13.12.2013

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Regionální identita Dolního Benešova - Zábřehu







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­