Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

blíží se jediný den v roce, kdy po Tobě můžu něco žádat, aniž bych Ti musela něco na oplátku vrátit. Nechci být pesimista, ale v dnešní době ani kuře zadarmo nehrabe. Je to smutné, ale je to tak. Člověku je z toho až do pláče.
Nežádám nic pro sebe, momentálně není nic, čím bys mi udělal radost, ani nic, co bys pro mě mohl udělat. Chtít šťastně a bez problémů žít nejde a život by byl nudný, vím, ale někdy by to přece jít mohlo. Vynech mě a zaměř se na jiné, co to potřebují více. Lidé nemocné, kterým chybí zdraví. Zajisté jim uděláš malinkým dárečkem radost. Jejich radostné úsměvy Tě budou těšit celou cestu domů na severní pól. Považ, to za to stojí. Jeden skutek k dobru. Vím, že zdraví dát nemůžeš, to bych po Tobě už asi chtěla moc.
Poté bych byla ráda, kdybys potěšil mé dobré přátele. Není jich tolik, dobrých přátel má člověk málo. Ovšem může za ně dát kdykoliv ruku do ohně. Přála bych si, aby byli vždy šťastní a vše jim vycházelo.
A z čeho bych měla radost i já? V neposlední řadě bys nemusel přijít komínem, je vždy kolem sazí a zbytečného uklízení. Nechám Ti otevřené okno, ano? Snad Ti tak usnadním tu námahu a šplhání.
Nejspíš můj dopis stejně nebudeš číst, a pokud ano, pomyslíš si nejspíš, že jsem naivní. Mít kolem sebe dokonalý svět nejde. Vím, ale tak zkusit se má všechno.

Předem děkuji a jsem s pozdravem