Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ahoj lásko,
je to tady hrozné, všude se střílí a nikdo neví, jestli dožije večera, ale jedno je tu přece nádherné, to že můžu myslet jen a jen na tebe.
Včera jsem šel ještě nezníčenou ulicí a zastavil mě malý chlapec, zeptal se: "Proč bojujete v cizí válce?" a já se zamyslel, proč vlastně tady deset z mých mužů již zařvalo? Protože žádná válka neni pro nás, pro vojáky, cizí. Jednou jsme vojáci a musíme, má lásko, chodit bojovat.
Druhý den jsem spatřil toho chlapce znovu, ale už z jeho úst nevyšla otázka, byl mrtev. Zabili ho vlastní lidé.
Denně mám lásko strach, chtěl bych se k tobě ještě vrátit, tak mi prosím dej sílu, ať bojuju a nikdo z nich mě nezabije. Bůh jest milosrdný, ale vojáci neopatrní.
Prosím tě, miláčku, řekni naší holčičce, že jí tatínek strašně miluje a že jí líbá. Dnes je to tu hrozné, už nás padlo hodně a zůstalo jen pár. A já jsem velitel, jak mohu říct mladým hochům, že jdeme přímo na smrt, protože my, lásko moje, musíme jít přímo na smrt, byl to rozkaz. Nejspíš to Sarah nepřežiju a ty z malou zůstanete sami, tak tě prosím, abys jí nikdy nezatajila, kdo byl a co dělal její otec, že bojoval pro druhé lidi a to mu bylo i osudným. Neplač Sarah, všechno bude fajn. Jen nevím, co mám říct těm chlapcům, mám jim říct pravdu nebo ne...?
Už budu muset miláčku končit, bojím se zítřka, bojím se vést ty kluky do boje, jsou vyčerpaní a zranění, je to jistá smrt.
Polib za mě malou. A já líbám tebe miláčku. Vzpomeň si jednou na svého muže, co položil život v boji. O to jediné tě prosím, aby sis vzpomněla...

Bůh nás opatruj...


Tvůj Niklas