Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vážený pane Wintone,

z celého svého srdce bych Vám chtěla poděkovat za to, co jste pro 669 převážně židovských dětí z okupovaného území Československa udělal. Vím, že muselo být opravdu těžké všechno zorganizovat, ale Vy jste to dokázal. Nejspíše jste chtěl zachránit více dětí, ale i tak jich bylo dost. Bez Vás by děti nejspíše zemřely v koncentračních táborech.

Vaším činem jste dětem zajistil spokojený život u náhradních rodin v Anglii, které je přijaly jako své vlastní. Docela i chápu, že jste svůj čin nepovažoval za nic výjimečného a nikdy o něm sám nemluvil, protože jste si myslel, že by to pro děti udělal každý. Ale jak jste se určitě sám přesvědčil, každý by to pro ně rozhodně neudělal. Možná z toho důvodu, že by dotyčnému hrozilo zatčení nebo deportace do koncentračního tábora. Vám se naštěstí nic takového nestalo, i když na Vás gestapo neustále dohlíželo.

Bez Vaší manželky, jež objevila všechny seznamy dětí a příslušné dokumenty na půdě, by se o Vašem činu nejspíše nedozvěděl vůbec nikdo. Setkání s dětmi, které uspořádala Vaše žena, muselo být velice emotivní. I přes toto setkání by Vaše činy nejspíše upadly do zapomnění, ale díky filmu, který byl o Vás natočen po deseti letech, ne.

Jsem moc ráda, že jste za Vaše činy byl odměněn různými vyznamenáními a řády. Byla bych moc ráda, kdybyste dostal i Nobelovu cenu za mír, ale zatím se Vám to nepodařilo. Doufám, že v budoucnu třeba ano. Je mi velice líto, že Vám za Vaše činy nemůžu poděkovat osobně. Doufám, že je Vám v nebi dobře.

S pozdravem