Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Děj knihy se odehrává v JáMORU, v neosobním, neurčitém světě, který je vytvořen z melounového cukru. Jeho obyvatelé jsou stejní jako prostředí, ve kterém žijí. Vypravěč nemá jméno, jeho jméno závisí na čtenáři.
Kniha v podstatě nemá hlavu ani patu, z krátkých příběhů se dozvídáme o věcech a několika obyvatelích JáMORU. Je jen na čtenáři, aby si spoustu věcí domyslel a hlavně představil podle své fantazie. Fantazie je při čtení této knihy asi to nejdůležitější.
Poznáváme sochy zeleniny, které jsou rozestavěné po JáMORU, pstruží líheň, starého vznešeného pstruha, mosty s lucernami, skleněné rakve na dně malých řek a další poněkud absurdní věci.
Jejich melounové slunce má každý den jinou barvu a podle jeho barvy se odvíjí život v JáMORU.
Lidé často vzpomínají na tygry, kteří jim zabili a snědli předky, kteří krásně zpívali a naučili je násobilku, ale i tak je lidé vyhubili.
Margaret miluje opilce NeŽITA, který žije se svojí bandou v Zapomenutých podnicích. NeŽIT a jeho přívrženci spáchají demonstrativní sebevraždu. Postupně si před všemi obyvateli odřezávají smyslové orgány a snaží se tak lidem dokázat, jak zaslepeně a iracionálně žijí. Obyvatele JáMORU tato děsivá událost ani nějak nevzruší, odklidí mrtvoly a život pokračuje dál. Poté se oběsí Margaret, ale i to přijímají lidé dost apaticky. Kniha končí bálem, který se koná po Margaretině pohřbu. Lidé si dál žijí své osamělé životy, udržují podivné zvyky a vůbec si neuvědomují, že je to žene do záhuby.

CITÁT Z KNIHY:

Noc byla chladná a hvězdy červené. Kráčel jsem podél Melounových podniků. Tam vyrábíme melounový cukr. Vymačkáme z melounů všechnu šťávu a vaříme ji tak dlouho, až zbude jen cukr; tomu pak dáme tvar této věci, kterou máme: našich životů.
Usedl jsem na pohovku na břehu řeky. Pauline mi znovu připomněla tygry. Seděl jsem a přemýšlel o nich, jak zabili mé rodiče a snědli je.

Čítanka

-

Je to už dávno, co se lidé rozhodli žít v Americe