Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Děj románu se odehrává ve 20. letech 19. století v rámci kouzelné přírody tehdy nových a moderních Mariánských Lázní. Po tři letní sezóny se tu setkával světoznámý německý básník Johann Wolfgang Goethe, tehdy skoro pětasedmdesátiletý, s mladičkou Ulrikou von Levetzow, které bylo 17-19 let. Citový vztah, který se mezi nimi vytvořil, byl křehký a plachý. Starý, ale stále energický, vtipný a elegantní básník znal už Ulričinu babičku a matku Amálii málem kdysi požádal o ruku. Ulriku si zamiloval, ale bál se zesměšnění ve své rodině a výmarské společnosti, kde zastával úřad tajného rady. Mladičká Ulrika byla nezkušená a podléhala vlivu svých nejbližších příbuzných. Nevěděla si rady s pocity, jež přecházely od nesmírného obdivu ke knížeti básníků až k hluboké opravdové lásce, a její váhání a nakonec i žárlivost na jiné obdivovatelky básníkova génia její city ztrpčovaly. Třetí sezónu roku 1823 požádal Goethe prostřednictvím velkovévody Karla Augusta o Ulričinu ruku. Matka Amálie, která se chtěla sama provdat za hraběte Františka Klebelsberka, s odpovědí váhala. Viděla Ulričino mládí a nechtěla, aby dcera byla nešťastná. Amálie byla provdána v šestnácti letech a manželství bylo pro ni peklem. Hrabě Klebelsberk byl katolík a nemohl se s Amálií oženit, dokud její manžel žil. Klebelsberk zastával funkci ministra financí, žádal o pomoc u Metternicha, prosil papežskou kurii, ale marně. Sama Amálie se vypravila k Metternichovi, ale nepochodila. Roku 1823 navštívila lázně polská klavíristka Maria Szymanowská. Svou hrou okouzlila i básníka a Ulrika žárlila. Žárlila i na šlechtice a vědce Šternberka, zakladatele Národního muzea v Praze, na učence Josefa Dobrovského, mariánskolázeňského kunstzahradníka Skalníka. Ti všichni jí básníka brali. Když se ale dověděla, že Goethe v zimě roku 1824 prodělal těžkou nemoc, rozhodla se, že ho navštíví a sama mu řekne ano na jeho nabídku. Jela do Výmaru s matkou a hrabětem Klebelsberkem dostavníkem. Prvního potkali komorníka Stadelmanna. Ten vyprávěl o chorobě a nebýt madame Szymanowské, těžko by se básník uzdravil. Jak to Ulrika uslyšela, odjela z Výmaru, aniž by se s Goethem setkala. On ji však zahlédl, dostal zrovna zprávu o smrti básníka Byrona. Všechno skončilo. Goethe už nikdy do Mariánských Lázní nepřijel, jak Ulrika doufala. Ani jí nenapsal. Přesto mu zůstala věrná. Goethe roku 1832 zemřel, ale Ulrika se nikdy neprovdala. Odmítla 12 nabídek k sňatku. Dožila se vysokého věku 96 let.