Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Americké město Ilium je rozděleno na tři části. V jedné sídlí manažeři a inženýři, druhá je průmyslová zóna a ve třetí oblasti, zvané Domovina, bydlí naprostá většina ostatních "obyčejných" obyvatel.
Jediná skupina opravdu pracujících lidí jsou právě manažeři a inženýři. Zbytek si může vybrat mezi armádou a hrubou nádenickou prací, ale nikdo z těchto lidí ve skutečnosti nic důležitého nedělá, jedná se jen o prostředek vlády jak zaměstnat lidi.
Město Ilium je gigantický počítač, který má kontrolu nad vším - kolik čeho se vyrobí, ale i kdo může studovat a kdo ne. Tento přetechnizovaný svět sice přinesl lidem blahobyt a pohodlí - nedá se říct, že by někdo trpěl nějakým výrazným materiálním(!) nedostatkem, ale na druhou stranu připravil lidi o to nejdůležitější - o pocit, že jsou k něčemu potřební a užiteční.
Hlavním hrdinou je ředitel Ilijských závodů Paul Proteus, který si tuto pravdu začne pomalu uvědomovat. Místo plánovaného povýšení zaujme místo mezi povstalci. Zprvu se jim převrat daří a dostanoum město pod svou kontrolu. V závěru knihy však lidé s láskou opravují stroje, které sami zničili a tolik nenáviděli a nechají se tak postupně zase ovládnout. Hlavní organizátoři povstání nakonec kapitulují a nechávají se zatknout, i když se ukáže, že na výhru ve skutečnosti nikdo nevěřil. Nejdůležitější bylo se o něco pokusit a pokud možno alespoň na chvíli otevřít lidem oči.

ZÁVĚR:

Kniha ukazuje Vonnegutovu vizi budoucnosti, kde je na tom společnost hmotně velmi dobře - svět, kterému v tomto ohledu nic nechybí. Jenomže v psychice lidí takový život vyvolává silné pocity nepotřebnosti a ztráty identity. Nenávidí počítače a zároveň je milují, prtože bez nich by byl život o tolik složitější...
Zajímavé je i to, že si autor pod technickým pokrokem představoval zvětšování všech strojů do gigantických rozměrů, například řídící počítač zabírá celou velkou místnost. Dnes, tedy v budoucnu, však naopak vládne zmenšování.

Čtenářský deník	-	Harrison Bergeron
	-	Mechanické piano
	-	Sirény z Titanu
	-	Zítra, pozítří, popozítří (Vlak do pekla)