Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tato novela se odehrává během několika dnů v Praze 70. let 20. století. Ústřední postavou je zde 18tiletý Honza, který propojuje krátké portréty několika dalších postav motajících se spolu s ním životem. Poznáváme jeho sestru Hanku, která je samozřejmě jako každý mladší sourozenec "úplně blbá", otce, který s komunistickým režimem neztotožňuje, ale který se také snaží režimu nevadit a matku, která vyměnila místo vedoucí knihovny za místo vedoucí v bufetu, protože nechtěla jít proti svému přesvědčení. Epizodně se objevuje i starší bratr Karel, kterého Honza charakterizuje jako "přechcávače".
Skrze Honzovy myšlenkové úvahy a prosté vyprávění o každodenních starostech kniha dospěje k hlavnímu motivu – Honzovy volby jestli jít s davem – tzn. vstoupit do SSM - nebo odmítnout a nenechat se tlačit tam, kam nechce.

VLASTNÍ NÁZOR:

Hutkovy Dvorky jsou především záznamem doby nedávno minulé (a zrcadlem autorových vlastních zkušeností z této doby), ale jistě ještě dlouho neztratí na aktuálnosti. Upozorňují totiž na nebezpečí "stádového pudu" - hlavně nevyčnívat, nevadit a sem tam i popřít sám sebe, jen "aby měl člověk pokoj". Honzu čekalo nejenom symbolické rozhodnutí o svém členství v SSM, ale musel se také rozhodnout, jak se postaví ke svému budoucímu životu. Nechtěl se svým podpisem stát další "ovcí" - dostat výhody, na které má stejně právo - a rozhodl se nevstoupit, aby se před sebou nemusel později stydět.
Při čtení Dvorků jsem se neubránila srovnávání problémů dnešní mládeže s problémy tehdejších mladých lidí. Především jsem si uvědomila, že přijetí na školu a prospěch dnes nezáleží na dělnickém původu ani "dobrovolném" členství v KSČ či SSM. Na druhou stranu nemáme "nalinkovanou" budoucnost a možnost volby a vlastních rozhodnutí může mnoha lidem působit velké potíže.

CITÁT Z KNIHY:

"Vtipy jsou jen snesitelnější formou beznaděje."
"U nás opravdu všichni pracují na vytvoření zdání normálu. Dávno není potřeba poroučet, co se má dělat. Všichni vědí. Kdy vyvěsit vlajky, kdy mlčet, kdy promluvit, kdy jít do průvodu. Všechno v duchu hesla, aby měli pokoj."
"Máme půjčené místo k přespávání, máme půjčenou výplatu, máme půjčenou budoucnost i minulost a pořád se půjčuje a půjčuje dokola. Klaníme se věcem, klaníme se budovám, místům, výročím, obrazům, heslům a obřadům a jen čas od času si člověk potichu řekne: čuráci!"

Čítanka

-

Náměšť