Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• leporelo pro nejmenší čtenáře
• slovensky

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Mladé letá v Bratislavě roku 1967 (2. vydání). Z ruského originálu Upriamyj koťonok přeložil Jindřich Hilčr, ilustrovala Mária Želibská. Počet stran: 12.

OBSAH:

Kocourek vůbec neposlouchal děvčátko. Když šel na procházku, děvčátko ho varovalo, ať nechodí daleko, ale on opět neposlechl. Nakonec se v lese ztratil a přišla noc. Kocourek se rozplakal. Našel ho tam zajíček. Když se ptal kocourka, kdo je, nevěděl. Protože však tvrdil, že umí dobře skákat, myslel si zajíček, že je jedním z nich a vzal ho k ostatním zajíčkům. Ti brzy zjistili, že to zajíček není. Protože však kocourek tvrdil, že umí lézt dobře po stromech, vypadalo to, že by mohl být veverkou, a zajíček ho tedy zavedl k veverce. Když však nechtěl jíst šišky a veverka si ho dobře prohlédla, zjistila, že veverkou není. Protože by kocourek rád snědl myšku, myslela si veverka, že se jedná o ježka, a zavedla ho k ježkům. Když pak uléhal k ostatním ježkům, začal výskat, že ho všechno píchá. To byly bodliny ostatních ježků. Tím zjistili, že to ježek není, ale nevěděli, kým stále je. Až ráno, když ho uviděla vrána, řekla mu, že je kocourek, a dovedla ho domů. Kocourek pak slíbil, že už nikdy nepůjde do lesa.