Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Volvox Globator v Praze roku 2003 (1. vydání). Z anglického originálu Heavier Than Heaven, A Biography of Kurt Cobain přeložila Alice Chromá. Počet stran: 456. ISBN: 80-7207-495-4.

OBSAH:

Tato z mého pohledu nesmírně zajímavá a nějakým cynickým způsobem snad i poutavá kniha popisuje život, dílo a smrt jedné z největších rockových hvězd minulého století, Kurta Cobaina. Je zde popsán celý zpěvákův život, už od dvanácti let protkaný drogami, všechny významné mezníky jeho života, rozvrácená rodina, přítelkyně. Píše se zde o jeho velkých žaludečních bolestech, od kterých unikal k heroinu, o tom, jak v šestnácti letech založil první kapelu po vzoru Melvins, o všech turné a o nahrávacích společnostech, kterým nikdy nevěřil, ale v celé knize byste snad nenašli stránku, v níž by se nepsalo o jeho drogové závislosti. Zhruba od dvaceti let byl totiž silně závislý na heroinu, bral "nadlidské dávky", a ani šestinásobné léčení mu nepomohlo. Abstinenční příznaky ho vždy donutily léčení ukončit. I přes prosby a pádné důvody své manželky, matky, otce, ubývajících kamarádů, ani kvůli své malé dceři, v posledním roce života se několikrát předávkoval až na pokraj smrti. Zbývajícím členům Nirvany, Kristu Novoselikovi a Daveu Grohlovi bylo už dlouho jasné, že se kapela rozpadla. Ač s miliony prodaných kusů alba Nevermind a ještě úspěšnějším In Utero, když se kapele zabíjí frontman, je to konec.

CITÁTY Z DENÍKU KURTA COBAINA:

"Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, jaký nejsi."

"Rozhodl jsem se, že si vypěstuju závislost. To jediný mě může zachránit před tím, abych si ustřelil palici."

"Je lepší shořet než vyhasnout."

"Nenávidím se a chci zemřít."

ÚRYVEK Z KNIHY:

Usadil se na zemi jediné velké místnosti s výhledem na hlavní vchod. Tady ho nikdo neuvidí. Poslední, o co stál, bylo se zmrzačit tak, aby z něj byla živá mrtvola a aby ještě víc trpěl. Dva strýci a pradědeček sešli ze světa stejně děsivým způsobem, a když to dokázali oni, věděl, že se to povede i jemu. Už se nechtěl vracet do nemocnice, už nechtěl, aby se v něm hrabal doktor v bílém plášti, už nechtěl, aby mu do bolavého žaludku strkali endoskop. Jako nějaký filmový režisér si všechno promyslel do nejmenších podrobností a scénu zkoušel z pohledu režiséra i herce. Generálek se za ta léta odehrála celá řada, už několikrát se o něj těsně otřela smrt. Vždycky o tom podvědomě uvažoval a tu myšlenku hýčkal jako vzácný balzám, jediný lék na bolest, která nepolevuje. Nehledal východisko z nouze, hledal východisko z bolesti. Z temného nylonového pouzdra vytáhl kulovnici. Otevřel krabičku s pětadvaceti náboji, vyndal tři a vložil je do zásobníku pušky. Nastavil remington tak, aby v komoře zůstal jeden náboj. Dokouřil poslední camelku. Odjistil.