Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• Barna Sipkay byl maďarský prozaik, dramatik a novinář

Hlavním hrdinou vyprávění je budapešťský chlapec, jenž odchází na brigádu do tabákové továrny na malém městě.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Práce v Praze roku 1973. Z maďarského originálu Nyakamban az élet přeložila Anna Rossová. Počet stran: 192.

OBSAH:

Ten budapešťský chlapec, který o prázdninách po maturitě odchází na brigádu do tabákové továrny na malém městě, by se klidně mohl narodit v Praze, Brně nebo jiném městě naší země; jeho problémy, zájmy, záliby a lásky jsou stejné jako u kteréhokoliv mládence jeho věku a prostředí. Však se mu do práce ani nechce. Nadává na otce a na matku, že jej s sebou nevzali k moři a že ho posílají dřít na nějaký zapadákov. Otravuje ho, že se octl ve vyhnanství, sám, bez své party a vez svého děvčete, které před tím poprvé políbil, a že nezná na novém působišti ani človíčka...

Ale události se kolem něho brzy rozjedou. Chlapec se se zdejšími lidmi seznamuje, začne prožívat různá dobrodružství, zaplétá se do citových a milostných svazků, zkrátka "cvrkot" kolem něj se tak rozezvučí, že ani nedokáže dát tomu spádu událostí zpáteční rychlost. S kolika děvčaty se seznámí, kolik toho musí napovídat, aby je zaujal a okouzlil! Kolik potíží má na svém pracovišti, když odmítne dělat lehkou práci, a z "haurovství" se dá k partě, jež tahá těžký náklad! Kolik sebezapření musí projevovat, když ho začne svádět jeho postarší bytná, a když si ho vyhlédne jako "zajíce" elegantní milostpaní!

Chlapec se pro svou lásku k pravdě a pro mladou nekompromisnost zaplete do mnoha konfliktních situací a nakonec se opravdově zamiluje, ale nešťastně.

Z těchto prázdnin jede životně poučený a zkušený v lidech. Zároveň těmito prázdninami skončil jeho bezstarostný dětský věk a nastal pro něj věk zralosti, kdy se z chlapce stane muž.

CITÁT Z KNIHY:

...Snažil jsem se sledovat její myšlenky, ale pochopil jsem jen to, že pro ni znamenám přece víc než její bývalý muž. Jinak mě to mohlo být jedno. Teď, když jsem ji málem ztratil, vzplála ve mně mocná touha, abych ji měl, aby byla jen moje. Netoužil jsem po jejím těle, snad ani po jejím polibku. Spíš jsem si přál, abych ji učinil šťastnou. Chtěl jsem vidět v jejích očích takovou radost, jakou projevila v poledne.
"Mám tě rád," řekl jsem a bez hnutí jsem ji pozoroval.
Odvrátila se.
"Teď musíme spát. Ráno ti dám nový obraz a budu chvíli pracovat na tvém portrétu. Nemáš horečku?"
"Mám tě rád."
Viděl jsem, že prchá.
Radost mi vykouzlila na rtech vítězoslavný úsměv. Teď jsi má. Ano, byl jsem krutý jako lovec, který vystopoval srnku, aby ji dostal. V tom okamžiku bych ji snad byl dokázal i zabít, aby byla moje...