ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

MacBride Stuart (*27.02.1969)

   
­­­­

Žulové město (Logan McRae)

  • ukázka
  • díl v sérii: 1 (následuje: Smrtící záře)
  • přeložila Tamara Vosecká
  • vydalo nakladatelství BB/art v Praze roku 2009

15. kapitola

Před vchodem do domu Darrena Caldwella parkoval hlídkový vůz, světla zhasnutá, motor tiše běžel. Jeden z konstáblů, které Logan naverboval, uvnitř četl Darrenovi jeho práva; jeho matka ležela zhroucená v slzách na citronově žluté pohovce. Malý Richard Erskine tvrdě spal.
Logan s povzdechem vyšel ven do mlhavého mrholení. Atmosféra uvnitř houstla a jemu začínalo být Darrena líto. Vždyť to byl taky ještě kluk. A nechtěl nic jiného, než vídat svého syna. A možná ho mít nějaký čas u sebe. Dívat se, jak roste. Místo toho skončí se záznamem v rejstříku a nejspíš se nebude smět stýkat se synem.
Loganův dech kroužil v obláčcích bílé páry. Přituhovalo. Ještě si nerozmyslil, co udělá s majitelem Broadstanských garáží. Poskytnutí falešného alibi; křivá výpověď. Ne že by na tom teď, když kluka mají, záleželo. Alibi nealibi, Darren byl chycen při činu.
Ale přesto, křivá výpověď je zločin...
Logan si vrazil ruce hlouběji do kapes a zadíval se na ulici. Tiché domy, zatažené závěsy, které se občas zavlnily, když se zvědavá sousedka chtěla podívat, proč jsou u Caldwellů poldové.
Varování nebo žaloba?
Otřásl se a chystal se vrátit dovnitř, pohledem ještě přejel zahrádku se záhonem zvadlých růží až ke světle modrému volvu. Vytáhl mobilní telefon a vyhledal v paměti číslo Broadstanských garáží.
Za pět minut stál v malé kuchyni s Darrenem Caldwellem, ostatní policisty předtím poslal se šálky čaje a nechápavými výrazy do obýváku. Darren se opíral o dřez, ramena skleslá, a zíral přes svůj odraz do ztemnělé zahrady. "Zavřou mě do vězení, co?" hlesl sotva slyšitelně.
"Jste si jistý, že nechcete změnit výpověď, Darrene?"
Tvář v tmavém skle se kousla do rtu, Darren zavrtěl hlavou. "Ne, ne, udělal jsem to." Otřel si oči rukávem a popotáhl. "Unesl jsem ho."
Logan se zády opřel o kuchyňskou linku.
"Ne, neunesl."
"Ale jo!"
"Byl jste v práci. To volvo, na kterém jste dělal elektriku, je vaší matky. Zavolal jsem do garáží a ověřil jsem si poznávací značku. Půjčil jste jí auto. To ona unesla Richarda Erskina. Ne vy."
"Byl jsem to já! Řekl jsem vám, že jsem to byl já!"
Logan neodpověděl, nechal ticho zhoustnout. V obýváku někdo pustil televizi: tlumené hlasy a nucený smích.
"Jste si jistý, že to chcete udělat, Darrene?"
Darren si byl jistý.

Zpátky na velitelství jeli mlčky, Darren Caldwell civěl z okna na rozsvícené ulice. Logan ho předal vazebnímu seržantovi; ještě se podíval, jak je obsah Darrenových kapes vyskládán na modrý tácek a vše zaevidováno, včetně opasku a tkaniček do bot. Na mladíkově tváři se leskl nervózní pot, oči měl zarudlé a vlhké. Logan se snažil zaplašit pocit viny.
Když procházel budovou velitelství nahoru do hlavní recepce, všude bylo jako po vymření. Na recepci byl Tlusťoch Gary, u ucha telefon a na tváři šťastný výraz. "Ne, pane, ne... chápu. Určitě to musel být příšerný šok... Přes celé kalhoty... Ano, ano, všechno si to píšu..." Nic si nepsal: kreslil si obrázek muže v obleku, kterého pocákalo policejní auto s rozesmátým řidičem. Muž, který měl cákanec na svědomí, vypadal jako Tlusťoch Gary a postižený se nápadně podobal nechvalně známému advokátovi.
Logan se zazubil. Usadil se na kraj stolku, chtěl si počkat na konec.
"Jistě. Souhlasím. Hrozné, hrozné... Ne, to si nemyslím, pane." Přes celý blok napsal "NAFOUKANEJ VŮL" a přikreslil spousty šipek ukazujících na pocákanou postavu.
"Ano, pane, zařídím, aby všechny hlídky vyrazily hledat viníka. Bude to naše priorita." Práskl sluchátkem a dodal: "Až sem nakráčí starosta a zadarmo nám ho všem vyhulí."
Logan zvedl počmáraný blok ze stolku a prohlédl si veselý obrázek. "Netušil jsem, že máte takovej talent, Gary."
Gary se usmál. "Slizák Sandy: nějakej chlap na něj vychrstnul kbelík krve, zařval, že je ‚Hajzl, co miluje úchyláky a ujel."
"Krvácí mi srdce."
"Jo, mimochodem, máte tu pár vzkazů: od nějakýho pana Lumleyho. Za poslední dvě hodiny volal asi šestkrát. Chtěl vědět, jestli už jste našli jeho kluka. Chudák, musí bejt dost zoufalej."
Logan vzdychl. Pátrací týmy se rozešly domů: do rána stejně nic nezmůžou. "Mluvil jste s inspektorem Inschem?" zeptal se.
Gary zavrtěl hlavou, až se mu zatřásl lalok pod bradou. "Kdepak." Podíval se na hodinky. "Představení mu končí až... asi za pět minut. Víte, jak má rád lidi, který mu volaj, když se potí v divadle. Vyprávěl jsem vám, jak -
"Dveře na konci recepce se rozlétly, práskly do zdi a znovu se přibouchly. Dovnitř se vřítil detektiv inspektor Insch ve vlajícím zlatošarlatovém hávu, boty se špičkou ohnutou nahoru mu mlaskaly na dlaždicích. "McRae!" zahulákal, i přes vrstvu šminků celý brunátný. Měl přilepenou bradku a turecký knír. Když si je strhnul, kolem úst mu zůstaly růžové skvrny. Na čele měl bílý pruh tam, kde předtím seděl turban, holá lebka se mu leskla ve světle zářivek.
Logan vyskočil do pozoru. Otevřel pusu, aby se zeptal, jak dopadlo představení, ale inspektor Insch byl rychlejší. "Krucinál fagot, co si vůbec myslíte, seržante!" Sundal si připínací náušnice a práskl jimi o stůl. "Přece nemůžete -"
"Richard Erskine. Našli jsme ho."
Inspektor pod šminkou očividně zbledl. "Cože?"
"Není mrtvý. Našli jsme ho."
"Děláte si srandu!"
"Ne. Za dvacet minut začne tiskovka. Matka už je na cestě na stanici." Logan ustoupil a pohledem přejel rychle splaskávajícího inspektora v kostýmu lotra z pantomimy. "Tohle bude v televizi vypadat skvěle."

Středeční ráno začalo trochu brzy. Tři čtvrtě na šest a telefon vyzváněl jak zběsilý.
Rozespalý a malátný Logan se vyhrabal zpod deky a pokoušel se zamáčknout budík. Ale ten jen tiše cvaknul. Logan ho zvedl, viděl, kolik je hodin, zařval nadávku, svalil se zpátky do postele a jednou rukou si třel tváře, aby se mu do nich vrátil život.
Telefon zvonil dál.
"Sklapni!" okřikl ho Logan.
Telefon zvonit nepřestal.
Logan se došoural do pokoje a zvedl sluchátko. "Co je?"
"To jsou mi teda způsoby," řekl hlas s povědomým glasgowským přízvukem. "Tak otevřete mi, nebo mě necháte zmrznout před barákem?"
"Cože?"
Zacinkal domovní zvonek a Logan znovu zaklel.
"Počkejte," řekl do telefonu, praštil sluchátkem na stolek a vyklopýtal z bytu po společném schodišti ke vchodu do domu. Venku byla tma jako v pytli, ale někdy během noci přestalo pršet. Všechno teď pokrývala ledová krusta, ve které se odrážela žlutá pouliční světla. Na schodech do domu stál reportér Colin Miller, v jedné ruce mobilní telefon a v druhé igelitovou tašku. Měl na sobě dokonalý šedý oblek a černý kabát.
"Ježíši, to je hnusná kosa!" Slova z něj vyšla spolu s oblakem páry. "Pustíte mě dovnitř, nebo ne?" Zvedl igelitku do výše očí. "Přinesl jsem snídani."
Logan zašilhal do tmy. "Víte vůbec, kolik je hodin?"
"Jo. Tak už otevřete, než to žrádlo vystydne."
Sedli si ke kuchyňskému stolu, Logan se pomalu probíral k životu, Miller přehraboval zásoby v kredenci a na sporáku vřela voda v konvici. "Máte vůbec normální kafe?" zeptal se, práskl jedněmi dvířky a otevřel další.
"Ne. Instantní."
Miller vzdychl a zavrtěl hlavou. "To je děs, máte to tu jako v rozvojový zemi. No nic. To přežiju..." Reportér vyndal z kredence dva pořádné hrnky a do každého dal několik lžic tmavě hnědých granulí a cukru. Podezíravě si prohlédl krabici polotučného mléka, strčenou v lednici, ale když si k ní párkrát přičichl, položil ji na stůl vedle krabičky pomazánkového másla.
"Nevěděl jsem, co si dáváte k snídani, takže jsem vzal croissanty, rolády s párkem, masový koláče a aberdeenský rohlíky. Dejte si."
Logan vylovil ze sáčku pár křupavých aberdeenských rohlíků a jeden si namazal máslem. Pořádně si kousl a slastně vzdychl.
"Nechápu, jak můžete jíst takový svinstvo," řekl Miller a podal Loganovi kávu. "Víte, co v tom je?"
Logan přikývl. "Tuk, mouka a sůl."
"Ne, ne tuk, lůj. Jedině zasraný Aberdeenci můžou vymyslet housku, která vypadá jako kravinec. Je v tom půl tuny živočišnýho tuku a půl tuny soli! Není divu, že všichni zkapete na infarkt!" Otočil sáček směrem k sobě a vzal si croissant, kus z něj utrhl, namazal si ho džemem a máslem a namočil do kafe.
"Vy tak máte co říkat!" Logan se díval, jak na hladinu reportérovy kávy vyplavala tenká vrstva lesklé mastnoty. "U vás vymysleli mražený pizzy!"
"Jo, touché!"
Logan se díval, jak trhá, maže a namáčí další kus croissantu, počkal, až měl reportér plnou pusu nasáklého rohlíku, a pak se ho zeptal, proč za ním přišel v tak nekřesťanskou hodinu.
"Copak si nemůžu skočit na snídani ke kámošovi?" zahuhlal Miller. "Lidi se maj navštěvovat..."
"A?"
Miller pokrčil rameny. "Včera jste se vyznamenal." Sáhl do sáčku pro další croissant a pak vyndal ranní vydání Press and Journal. Na první straně byla velká fotografie z tiskové konference. "POLICEJNÍ HRDINA NAŠEL ZTRACENÉ DÍTĚ" hlásal tučný titulek. "Našel jste toho mrňouse úplně sám. Jak jste to udělal?"
Logan si vzal ze sáčku masový koláč, který byl ještě teplý z pece. Zakousl se do lístkového těsta a noviny, které při tom četl, zasypal vrstvou drobků. Musel uznat, že to byl dobrý článek. Fakty sice neoplýval, ale Millerovi se z toho mála, co věděl, povedlo stvořit cosi daleko zajímavějšího, než byla holá skutečnost. Ne nadarmo byl tenhle reportér v redakci největším esem. Nezapomněl ani na rekapitulaci toho, jak Logan dopadl Mastrickskou zrůdu, aby každý věděl, že se mu neříká "policejní hrdina" pro nic za nic.
"Klobouk dolů," řekl Logan a Miller se usmál, "není tam ani jedna hrubka."
"Hubo nevymáchaná."
"Tak proč jste vlastně přišel?"
Miller se opřel na židli, hrnek s kávou si držel těsně u těla, ale ne tak těsně, aby si pocintal krásný nový oblek. "Vy moc dobře víte proč: chci nějaký podrobnosti. Chci sólokapra. S tímhle," píchl prstem do fotky na první straně, "s tím moc dlouho nevystačím. Dneska, zítra a bude konec. Kluk je živej a zdravej a unesl ho vlastní táta. Je to v rodině. Nemá to šťávu, není tam krev, která by mohla čtenáře děsit a šokovat. Kdyby byl ten kluk mrtvej, vydrželi bysme s tím měsíc. Jenže takhle to pozítří už nikoho nebude zajímat."
"Jste cynik."
Miller pokrčil rameny. "Říkejte si tomu, jak chcete."
"Proto vás kolegové nemají v lásce?"
Miller ani nehnul brvou, strčil si do pusy kafem nacucaný kus rohlíku a řekl: "To víte, chytráky nemá nikdo rád, protože vedle nich ostatní vypadají jako blbci." Nasadil celkem slušný aberdeenský přízvuk: "Ty nejsi týmovej hráč!", "Takhle to tady u nás neděláme!" "Buď se přizpůsobíte, nebo mažte zpátky!" Odfrkl si. "Jo, nemají mě rádi, ale články mi otiskujou, že jo? Za tu dobu, co jsem tu, jsem měl víc titulních stran než ty starý páprdové za celej svůj mizernej život!"
Logan se usmál. Něco na tom bylo.
"Takže," Miller dojedl poslední croissant a olízal si drobky z prstů. "Povíte mi, jak jste toho ztracenýho kluka našel, nebo ne?"
"Ani náhodou! Už jsem měl jednu návštěvu z kontrolního, když vyšetřovali, kdo vám řekl, že jsme našli tělo Davida Reida. Kdyby zjistili, že předávám informace bez oficiálního svolení, z fleku by mě vyrazili."
"Jako jste to udělal včera?" zeptal se Miller nevinně.
Logan na něj zůstal zírat.
"Dobře, dobře," řekl reportér a začal uklízet zbytky snídaně. "Quid pro quo: co?"
"Musíte mi říct, kdo je ten váš zdroj."
Miller zavrtěl hlavou. "To neřeknu. To vám je přece jasný." Vrátil mléko a máslo do lednice. "Co jste udělal s informací, kterou jsem vám dal?"
"No... rozjeli jsme pátrání," zalhal Logan. To zatracené tělo v přístavu! S useknutými koleny! Poté co ho Insch sprdnul, že vyžvanil informace tisku, nepromluvil si s detektivem, který případ vyšetřuje. Musel trucovat.
"Tak jo, běžte si promluvit s vaším inspektorem a já vám povím, co jsem zjistil o tom, kde se poslední dobou pohyboval George Stephenson. To zní fér, ne?" Vyndal z kapsy čerstvě vytištěnou vizitku a položil ji na stůl. "Máte čas do čtyř. 'Jak našel policejní hrdina ztracené dítě?' Pozítří to bude každýmu ukradený. Ozvěte se, až budete moudřejší."

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 14.06.2012

­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník - nenalezen žádný další obsah z autorovy tvorby
Čítanka - nenalezen žádný úryvek z autorovy tvorby
Životopisy - autorův životopis nenalezen
­­­­

Diskuse k úryvku
Stuart MacBride - Žulové město (Logan McRae)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­