Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

U proslulého převisu uprostřed mezi žebrem a vrcholem, kde horní část útesu podstatně přečnívá nad jeho základnou, jsem byl se silami takřka na dně, a dál mě poháněly jen pýcha a fičivá metelice. S obrovským úsilím jsem se pokoušel vyšplhat po osmimetrovém volně visícím laně, ale ani s největším vypětím jsem se nedostal dál než do polovičky. Jak jsem svíral lano, opřel se do mne vítr a jako kyvadlo mě zhoupl od skalní stěny nad propast hlubokou rovných patnáct set metrů. Před očima se mi dělaly mžitky, ruce jsem necítil, hlava se mi zatočila, že jsem málem ztratil vědomí. Znovu mi musel vytrhnout z paty trn Adolf, který zdolal převis už s několika tucty alpinistů stejně nezkušených jako my, a proto mé potíže předvídal: opřel se do spásného lana a přisoukal si mě k sobě. Spíš mrtvého než živého. Když pak tu překážku bezpečně zvládl i Irvine, klesli jsme bez dechu do sněhu a leželi jak dlouzí tak širocí, dokud jsme se nezotavili. Teprve tehdy jsme si povšimli, že už je bílý den, a uvědomili si, že jsme v zápalu boje opomenuli sledovat něco, co nepochybně patří k nejúžasnějším jevům na světě - východ slunce na Matterhornu.
Posledních třicet metrů připomínalo rozviklané štafle vysoko zaváté prašanem, do něhož jsme se při každém kroku bořili po lýtka. Neohlížeje se napravo nalevo plahočil jsem se sveřepě dál, až jsem zpozoroval, že ke mně Adolf znenadání vztáhl ruku.
"Jsme na místě," řekl. "Gratuluju."
A opravdu, ocitli jsme se na vrcholu - čtyři tisíce sedm set sedmdesát sedm metrů nad Švýcarskem, které nám celé leželo u nohou. V čirém vzduchu jsme si mohli prohlédnout bezmála všechny alpské velikány. Na západě se rýsoval mohutný bělostný Montblank a na severu jsme viděli věčným sněhem oděnou Jungfrau. K jihu se do mlžných dálek táhla Itálie s početnými jezery a východu vévodil masív Monte Rosy, náš nebetyčný štít dokonce ještě převyšující. Krčili jsme se na nejzazším konečku sněhové římsy a pojídali snídani, zatímco vítr se nás snažil roztrhat na kusy, protože jsme si troufli vstoupit do jeho soukromého revíru. Ve svém jásotu nad pokořením Matterhornu jsme však nebrali rozpoutané živly na vědomí. V těch vášnivých minutách intenzívního prožitku jsme v těle cítili dmutí krve. Trampoty a hrůzy výstupu upadly v zapomenutí. Z hlubin pod námi a z úžasného panoramatu kolem se linulo kouzlo, které mě sráželo do bázlivě uctivého mlčení. Užuž jsem se začínal domnívat, že působí stejně i na Irvina, protože jsem si všiml, že s rukama sepjatýma upírá do dvoutisícimetrové prohlubně pohled svědčící o splynutí s nekonečnem.
"Ach Dicku," špitl tak nezvykle velebným tónem, že jsem očekával povzneseně oduševnělé prohlášení o nádheře přírody a slávě boží.
Rozechvěně jsem zatajil dech a nastražil uši.
"Po všech těch letech vykládání a snění," pokračoval nepřítomným hlasem, "konečně doopravdy DOPLIVNU NA DVA KILOMETRY."
Neshodil jsem ho dolů jen dík zásahu vůdců.

Čítanka	-	Královskou cestou za romantikou
	-	Toulky světem, Toulky světem (2)