Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V noci přišel takový liják, že jsme všichni promokli skrznaskrz. Báň smetl buď těžký granát, nebo přímý zásah z letadla, a celá střecha byla napadrť rozbitá střepinami, ani v presbytáři se nenašlo suché místečko. Tak jsme se celou noc v tom kostele motali jak ovce v tmavém chlívku. Vprostřed noci jsem ucítil, jak mě někdo tahá za ruku a ptá se: "Soudruhu, nejsi raněn?" Odpovídám mu: "A co bys rád chlapče?" On na to: "Jsem vojenský lékař, nemohu ti něčím pomoct?" Postěžoval jsem si mu, že mi levé rameno lupe a otéká a že mě děsně bolí. Povídá tak nějak zostra: "Sundej si blůzu a košili." Stáhnul jsem to všechno ze sebe a on mi začal ruku v rameni prohmatávat svými jemnými prsty, ale tak, že se mi dělaly mžitky před očima. Skřípu zuby a povídám mu: "Ty jsi zřejmě zvěrolékař a ne doktor pro lidi. Proč mi tak mačkáš to bolavé místo ty mordýři?" Ale on prohmatává dál a hudruje: "Ty máš největší právo křičet. Mě budeš něco vykládat! Drž se, teď tě to bude bolet ještě víc." A tak mi škubne rukou, že se mi v očích až rudě zajiskřilo.
Když mi otrnulo, ptám se: "Co to děláš, ty fašisto nešťastná? Mám ruku rozbitou na hadry, a ty mě za ni tak rafneš." Slyším, jak se potichu zasmál, a povídá: "Já myslel, že mě pravačkou bacíš, ale ty jsi zřejmě kliďas. A ruku nemáš rozbitou, byla vykloubená, tak jsem ti ji napravil. No, co to teď dělá, ulevilo se ti?" A opravdu, cítil jsem, jak bolest polevuje. Poděkoval jsem mu upřímně a on šel dál v té tmě a potichoučku se ptal: "Jsou tu ranění?" To je tedy opravdu doktor, jak má být! I v zajetí, i potmě koná své velké dílo.
Byla to neklidná noc. Ven nás nepouštěli, na to nás velitel eskorty upozornil, hned když nás po dvou zaháněli do kostela. A jako naschvál musel z našich jeden tuze pobožný za svou potřebou. Držel se, držel, ale pak se rozbrečel: "Nemůžu poskvrnit chrám Páně! Jsem přece věřící, jsem křesťan! Co mám dělat, kluci?" Ale znáš naše, to je cháska. Jedni se řehtají, druzí nadávají, třetí mu udělují všelijaké vtipné rady. Všechny nás rozveselil, ale celá ta šlamastika skončila tuze špatně, začal bouchat na dveře a prosit, aby ho pustili ven. No a vyprosil si - fašista ho pokropil ze samopalu přes celou šíři dveří, zastřelil toho pobožnůstkáře a ještě tři naše a jednoho těžce zranil, ten k ránu umřel.

Čtenářský deník	-	Osud člověka, Osud člověka (2), Osud člověka (3)
	-	Tichý Don