Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka

Nápis knihy

Po bludné pouti světem,
jenž vyprah' srdce mé a tvrdou rukou zkrušil,
vracím se pod tvůj věrný krov,
zas dítě, domove. Kdybys jen rubáš ušil
mým bludům, řek' pár smírných slov
a provodil mou rakev květem,
učiníš dosti.

Píseň

Den kalný tiše zavolal,
co mládí tvoje milovalo,
žár smyslů, radost, smích a žal -
ó jak to bylo málo, málo!

Hlas houslí naléhavě zní,
lká, pláče, jásá, úpí, kvílí,
v tón jeden všechno uvězní,
čím dnové tví a roky byly.

***

A venku víří bujný sníh
tak jako vzpomínky tvou hlavou.
Vzpomínej, dosni a bud tich.
Teď mluví hvězdy s nocí tmavou.

Radostný podzim

Kolikrát žil jsem tebou, kolikrát
pochybované mládí
z tvých mlh a listů symbol chtělo brát,
jenž k smrti svádí!

V tvých pestrých závějích, ó jeseni,
se brouzdávaly ženy,
jež melancholicky v mém rameni
šly zavěšeny,

hrob nesly v srdci, na rtech tvoji chuť,

pohřební rytmus v hlase.
A steskem bezejmenným mladá hruď
vždy vlnila se.

***

A vlhké mlhy napájejí zem,
v níž klíčí dobré sémě,
to vzejde štědře, bude vítězem
v tobě i ve mně,
nad jeho mořem slavné slunce vzplá,
skeptický politiku,

umlknou slova vášnivá a zlá
před hymnem díků.

Podzime světa, veliký tvůj dech
červánky hrůzné nítí.
Však píseň důvěry zní k tobě z Čech:
sladko je žíti.

Legenda

"Kameni hrobní, povol,
ať zlíbám chladné čelo!
I moje první kvítí
by věnčiti je chtělo,
kameni hrobní, povol,
to srdce nezemřelo."

Hoch kozonoh si stíral
píšťalou slzy s tváří
a slunce už v nich hrálo
úsměvnou jitřní září,
i otočil se kámen -
bůh bohu stál v tvář tváří.

***

Tak věčně odvalujem
s božího hrobu kámen,
bůh na nebesa mizí
z objetí našich ramen
a naše naděj čeká na věky věkův.
Amen.