ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Šmilovský Alois Vojtěch (*24.01.1837 - †20.06.1883)

Brigda    
­­­­

Vlastním jménem Alois Schmillauer se narodil 24. ledna 1837 v Mladé Boleslavi, kde měl jeho otec obchod s mýdlem a byl městským radním. Vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi a potom v Praze, kde také vystudoval Filosofickou fakultu University Karlovy.

Na své první místo nastoupil v roce 1860 do Klatov jako suplující profesor, protože zkoušky dokončil až po osmi letech a teprve potom se mohl stát řádným profesorem. Vyučoval český jazyk a přírodopis. Jako profesor nebyl příliš oblíbený, studenti se mu posmívali pro jeho svéráznost a samolibost. Jeho žákem byl také Jaroslav Vrchlický, který jej chválil pro jeho nadání a inteligenci, ale na druhé straně mu vytýkal strnulost a osobnostní negativní vlastnosti.

V Klatovech žil Šmilovský velmi bohatým společenským a kulturním životem. Založil pěvecký spolek Šumavan, pro který skládal libreta písní, sám také zpíval a hrál divadlo. Pro toto divadlo složil několik divadelních her, které však nebyly příliš úspěšné. Zorganizoval pohřeb básníka Rudolfa Mayera v roce 1865 a v roce 1868 zorganizoval Krameriovu slavnost v Klatovech. Po dvou nevydařených milostných vztazích se oženil v roce 1870 s Annou Bílou.

V roce 1873 nastoupil jako profesor na gymnázium v Litomyšli, kde se setkal se začínajícím profesorem Aloisem Jiráskem (významnou osobou tamější smetánky byla také spisovatelka Teréza Nováková). Jeho povídky z té doby jsou vzpomínkami na klatovský pobyt.

Od roku 1877 působil jako školní inspektor na Litomyšlsku a Poličsku. Zemřel 20. června 1883 v Litomyšli.

Jeho dílo z dnešního pohledu není příliš významné. Zpočátku se ideově přikláněl k májovcům, kteří byli jeho vrstevníky, ale později se zcela od nich odklonil. Májovci hledali svůj ideál v budoucnosti, zatímco Šmilovský se díval pouze do minulosti, co bylo nové, bylo podle něj špatné. Jeho ideálem byla patriarchální společnost, podle něj v měšťanských kruzích vládla lakota a egoismus. Děj jeho povídek je poplatný jeho náhledu na život, zajímavý na nich je pouze jazyk, kterým psal. Šmilovský sbíral lidová úsloví a přísloví, kterými prokládal svá díla.

Publikoval zejména v časopisem, protože jeho díla jsou spíše delšími povídkami než romány. Povídky vycházely ve Vlčkově Osvětě, v Obrazem života, v Humoristických listech, v Hudebních listech, v Československých koledách, v Pečírkově národním kalendáři, v Květech, v Matici lidu, v Lumíru, Světozoru a dalších.

Časově lze nejzajímavější jeho povídky zařadit takto:

1859 - Bětuška - první publikovaná povídka
1871 - Starý varhaník - povídka
1872 - Setník Dřevnický - povídka z prostředí Klatov
1874 - Parnasie - romantická povídka o nešťastné lásce, pro kterou dívka ukončí svůj život sebevraždou skokem z Jezerní stěny do Černého jezera na Šumavě. Pro větší zajímavost uvedl autor tuto dívku jako vnučku lorda Byrona.
1875 - Za ranních červánků - rozsáhlejší povídka, která je kritikou považována za jeho nejlepší dílo. Děj se opět odehrává na Šumavě v Chudenicích, kde určitou dobu svého života trávil spisovatel Josef Dobrovský. Než tuto povídku Šmilovský napsal, sbíral materiál z vyprávění pamětníků o této epizodě života Dobrovského.
1875 - Krupař Kleofáš - postava této povídky má opět reálný základ v klatovském vlastenci a sběrateli starožitností Františku Jungovi.
1877 - Starohorský filosof - jako v jiných povídkách i tady mají postavy reálný základ v postavě, která v kraji skutečně žila. V tomto případě je to jeho přítel žijící v Čachravě.
1880 - Nebesa - povídka ze Šumavy
1880 - Jehla - povídka o osudech klatovského krejčíka

Mezi první a dalšími povídkami uplynula poměrně dlouhá doba, z toho je vidět, že Šmilovský, který sám sebe pokládal za velkého umělce, se dlouho hledal, nevěděl, kterým uměleckým směrem se má dát, nakonec zakotvil v povídkách ze svého kraje o životě lidí, které znal.

Byla vydaná také kniha básní s názvem Básně (1874) a po jeho smrti souborné dílo jeho dramat - Pozůstalá dramata, I.-IV. díl (1891-1905).

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Zdroj: Petra Mishka, 19.01.2006

­­­­

Diskuse k životopisu
Alois Vojtěch Šmilovský

Buďte první, kdo přidá komentář.







MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­