Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když Muminkův tatínek dokončil most přes řeku, našel Čenich podivuhodnou cestu do temného lesa, nikdo ji neznal, a tak se běžel pochlubit Muminkovi. Čenich s Muminkem si zabalili chlebíčky a šťávu a vydali se tu nebezpečnou cestu prozkoumat. Stále se ohlíželi, aby je něco nepřekvapilo a pomalu postupovali dál cestou. V dálce slyšeli šumění, když spatřili zdroj toho zvuku, uviděli moře. Muminek si hned šel zaplavat a potápět se a Čenich radši zůstal na pevnině. Ta pláž, na které se objevili, byla opuštěna, jen na konci se tyčila skála, která padá strmě do moře.
Když se na tu skálu díval Čenich, spatřil kotě, začal na něho volat a šel za ním. Kotě nebralo na něho ohled a šlo stále dál a Čenich jej stále pronásledoval. Čenich došel tak daleko, až objevil jeskyni. Byl tak unešen tou jeskyní, až mu koťátko zmizelo z očí. Čenich vyprávěl po cestě domů své zážitky Muminkovi.
Jednoho dne přišla stará Ondatra za Muminkovým tatínkem, vyprávěla mu, že ztratila domov, který při stavění mostu zničil. Tatínek byl tak soucitný, že nechal Ondatru spát u nich. Mezitím přišel déšť, ošklivý déšť. Muminek se ptal Ondatry, zdali to je normální. Ta mu ale po chvíli řekla, že se blíží konec světa, že to není normální déšť rozhodně není... Nikdo jí nevěří, všichni si myslí, že se zbláznila z té samoty. Ondatra vyprávěla Muminkovi a Čenichovi o observatoři, ze které jdou vidět hvězdy a celý vesmír. Tatínek s maminkou se rozhodli, že by se tam měli jít podívat, chtěli, aby už něco dělali. Od té doby, co přišla Ondatra, poslouchají její blouznivá vyprávění. Dalšího dne tedy vyšli Čenich s Muminkem na dlouhý výlet. Museli ke svému cíli jet na loďce, aby se tam mohli dostat co nejrychleji. Po cestě potkávají Šňupálka a společně přečkají černočernou noc. Šňupálek se nakonec přidal k nim, a tak cestovali všichni pospolu. Šňupálek hrál veselé písničky a hned jim bylo radostněji.
Došli tam, kam potřebovali, našli tu observatoř a v ní ještě byl profesor. Čenich měl tu možnost se podívat na kometu, která měla zničit svět, z blízka z dalekohledu. Pan profesor ji chtěl pojmenovat po sobě. Profesor Čenichovi prozradil, že by měla dopadnou 7. srpna ve 20:42 , ale co se stane, když dopadne, to už bohužel nevěděl. Na cestu zpět měli jen 4 dny, protože toho dne, kdy se setkali s profesorem, bylo 3. srpna.
Po cestě domů potkali slečnu Ferku, která se k nim též připojila. Muminek našel její kroužek z nohy, a tak měla velikou radost. Společně navštívili taneční parket, kde tančili i lesní žínky (drobné dámy s krásnými vlasy). Po protančené noci zahlédli Hatifnaty, kteří se dali na pochod. Zraky měli opřené do vzduchu a neklidně mávali tlapkami. Slunce už pomalu nešlo ani vidět, jaká byla tma a jen kometa svítila.
Nakonec všechny překážky překonali a dostali se všichni ve zdraví domů, kde na ně čekala šminková maminka s dortem. Čenich všem nabídl, že ten pád komety mohou přežít v jeho jeskyni. A tak se tam všichni přestěhovali. Čenich byl tak rozčílený, že jeho kotě nepřišlo, tak se rozhodl, že ho půjde hledat. Blížil se čas dopadu a Čenich nikde, a tak ho šel Muminek hledat, našel ho, ale zbývalo jim jen 6 minut, běželi proto s koťátkem zpět do jeskyně. Nakonec to všichni stihli.
Ráno po dopadu komety se Muminek probudil, a venku našel vše, jak to bylo dřív. Našel tam Šňupálka a ten mu pravil, že ta kometa jejich zem jen ožehla ohonem a pak letěla dál do vesmíru. Jako vzpomínka na kometu jim zůstal jen kousek meteoritu, který se od ní odlomil.