Menu
Židle
Jeden starý člověk těžce onemocněl. Jeho farář jej šel navštívit. Jakmile vstoupil do jeho pokoje, všiml si prázdné židle, podivně umístěné vedle lůžka nemocného. Zeptal se ho, k čemu ta židle slouží. Muž mu se zesláblým úsměvem odpověděl: "Představuji si, že na té židli sedí Ježíš. Předtím než jste vešel, jsme spolu hovořili... Po mnoho let mi přišlo velice obtížné se modlit. Až jednou mi přítel vysvětlil, že modlitba spočívá v rozhovoru s Ježíšem. Tak si nyní Ježíše představuji sedícího na židli proti mně, mluvím na něj a naslouchám jeho odpovědím. Od té doby už žádné problémy s modlitbou nemám."
O několik dní později přišla na faru dcera nemocného farářovi oznámit, že její otec zemřel. Řekla: "Nechala jsem ho několik hodin samotného. Když jsem se vrátila do pokoje, našla jsem ho mrtvého s hlavou opřenou o prázdnou židli, kterou chtěl mít stále u svého lůžka."
(Bruno Ferrero z knihy Deset slov o víře, Portál, Praha, 2011)
Pokaždé, když se vracím k tomuto příběhu, je pro mě jakousi inspirací do osobního života, je plný naděje, víry a lásky, té trojice, kterou nám předkládá i sám sv. Pavel z Tarsu; a koneckonců i sám Pán Ježíš, když říká, že on sám je ta Naděje, Víra a Láska. Tyto tři skutečnosti či duchovní kardinální ctnosti jsou vlastní každému člověku. A i ten, jenž snad nemiluje, alespoň věří, a i ten, který nevěří, alespoň doufá v něco nad ním, v něco nadpřirozeného, co jej určuje.
Je mnoho lidí, kteří nevěří v Boha, a už vůbec se nemodlí, ale není přece krásné být s někým, kdo vám stoprocentně rozumí a ještě vám dá slova útěchy a dobré rady? Pro mě je modlitba jakýmsi mostem, cestou, při níž se setkávám s Tím, který bezvýhradně miluje. A když už nemohu dál, jsem v depresi či prožívám své úzkosti, je to On, jenž mne pozvedá a nese na svých ramenou. A i když už si myslím, že na mě zapomněl a není nikde, kde bych Ho mohla nalézt, nakonec se ukáže, že byl celou tu dobu se mnou v mém srdci, a to pro mě znamená nejvíce. Je to můj nejlepší přítel, je to můj starší bratr, je to můj spolubojovník proti zlu, je to on, který mě nese jako matka své dítě v náručí.
Jednou, když jsem byla zoufalá, udělala jsem pokus se židlí, jako v tom příběhu nahoře. Ze mě se ty problémy jen sypaly a mně se ulevilo. Dokonce když jsem usínala, tak jsem dala svou ruku na peřinu dlaní nahoru a představovala jsem si, že mě drží sám Kristus. Asi tuto terapii zase obnovím.
A na závěr ještě jeden citát od svatého Augustina: "Nepokojné je srdce člověka, dokud nespočine v tobě, Bože."
Zdroj: Frankie12, 09.04.2018
Diskuse ke slohové práci
Židle
Aktuální pořadí soutěže
- Do soutěže se prozatím nezapojil žádný soutěžící.
- Přidejte vlastní práci do naší databáze a staňte se vítězem tohoto měsíce!
Štítky
miminka jiři havel budoucnost přírody j.h. krchovský jarní květiny kniha stížností achilles a želva klasický životopis Mach a apek přednes Horst Rieck čím bych chtěl být básnické přirovnání šťasten nářečí peněženka bobr zámek hluboká činy přátelství a láska puntíkáři umělecké prostředky nástěnka trhani pod kupolí povinnost Oživené hroby obrozenci příběh z dětství
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 712 484 848
Odezva: 0.02 s
Vykonaných SQL dotazů: 3
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí