Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tento den byl téměř stejný jako všechny ostatní až do určité doby, kdy se stalo něco nepěkného, co ovlivnilo život celé naší rodiny. Jako každý jiný den jsem ráno vstala a šla do školy. Tehdy bylo pěkně a já jsem se těšila do školy, pak jsem se těšila domů, ale vlastně nebylo ani na co. Jakmile jsem tam dorazila hned jsem se rozhodla, že půjdu na zahradu. Přece nebudu v tak pěkný podzimní den sedět u televize. Když přišli moji rodiče domů, rozhodli jsme se, že půjdeme pracovat na stavbu, v té době jsme zrovna dělali střechu, proto mě taťka poslal raději umýt jeho služební auto. Nic mě nemohlo vytrhnout z pohody, která vládla v mém těle, ale to jsem se mýlila! Najednou za mnou přiběhla sestra a brečela. Byla jsem v šoku, protože jsem nevěděla, co se děje. Ona mi mezi vzlyky řekla, že mamka spadla ze střechy. V tu chvíli jakoby do mě vletěl blesk, běžela jsem ke stavbě. Mamka ležela na zemi celá od zelené barvy, kterou zrovna podávala na střechu a všichni nad ní stáli. Až po deseti minutách se mamka postavila a řekla, že je všechno v pořádku, jenom ji trochu bolí záda. Chtěli jsme zavolat sanitku, ale mamča je tvrdohlavá a pořád opakovala, že nikam nejede! Nakonec jsme ji přemluvili alespoň k tomu, že ji do nemocnice zavezeme sami. Chvíli protestovala, ale nakonec se nechala přemluvit. Já i sestra jsme brečely, ale snažily jsem se to nedávat najevo, ať se mamce ještě nepřihorší. Maminka se klepala jako osika a zapomněla na všechno, co se před chvíli stalo, proto ji taťka, co nejrychleji to šlo, naložil do auta a jel do nemocnice. My dvě jsme zůstaly doma. Musela jsem domýt to taťkovo služební auto, i když jsem na to neměla ani pomyšlení. Ten večer jsem se nehla od mobilu a čekala jsem, až mi taťka zavolá, co s mamkou je. Volal až čtyři hodiny po nehodě a řekl, že má otřes mozku a dva zlomené obratle. Vyhrkly mi slzy do očí, ale musela jsem to zadržovat hlavně kvůli mladší sestře, která stála vedle mě a taky proto, že mamka si potom vzala mobil od taťky a chtěla semnou mluvit. Večer jsem neměla náladu už na nic ani se učit. Tímto dnem nám začaly šestitýdenní galeje. Mamčinou práci jsme si museli rozdělit a utvořit harmonogram dne, abychom to všechno zvládali. I tentokrát se potvrdilo, že všechno zlé je k něčemu dobré, neboť jsme se všichni od života poučili a i něčemu novému naučili.