ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 3.20
Hodnoceno: 5x Prosím, ohodnoť práci

Srovnání detektivních metod literárních detektivů

- aneb Jak vyřešit případ?

"Ukažte mi člověka, který nesnáší detektivky, a já vám ukážu hlupáka; možná chytrého hlupáka, ale přesto hlupáka."
(Raymond Chandler)

Když si čtu nějakou detektivku, přemýšlím o tom, jaké to vlastně je být profesionálním nebo amatérským detektivem. Je těžké vyřešit případ? Případy řeší každý z detektivů po svém, každý má svou metodu, i když některé jsou si velice podobné.

Můžeme začít metodou Augusta Dupina, jíž použil například v příběhu Vraždy v ulici Morgue, prohlédnout si celé místo zločinu, poté vyslechnout svědky, kteří se nikdy neshodnou ve výpovědích a začít s přítelem probírat možnosti spáchání činu. A když se propracujete k nějakému dobrému výsledku, jít znovu na místo činu a probrat zvolený průběh činu. Jakmile do sebe všechno bude zapadat, začneme přemýšlet nad možným pachatelem a dojdeme k nějakému nečekanému závěru. Poté vymyslíme, jak závěr odůvodnit a nastražíme past na usvědčení pachatele a případ je vyřešen.

Takto by asi postupoval i Sherlock Holmes, jen si myslím, že past na dopadnutí majitele orangutana za pomocí inzerátu by nepoužil. Holmes umí skvěle dedukovat a vyvozovat velké věci z malých detailů, spoléhá výhradně na vědu a na svůj logický úsudek, ale v promýšlení věcí dopředu je Dupin lepší. Zato slečna Marplová by si v příběhu Vraždy v ulici Morgue neuměla asi moc poradit. Marplová umí řešit vraždy v nějakém uzavřeném kruhu lidí, kde u každého odhadne jeho povahu. V této vraždě je více možných pachatelů, čili aby mohla Jane řešit případ tak jako obyčejně, musela by je poznat všechny, což nelze. Tím docházíme k tomu, že s tímto případem by Jane měla hodně problémů, pokud by ho vůbec vyřešila.

Vezmeme tedy případ Jane Marplové Zapomenutá vražda. Jak by ho mohli řešit Holmes a Dupin?
Nejdřív by zřejmě prohlédli celý dům, jestli někde není něco nápadně nenápadného a pak by začali při dýmce a nějakém dobrém pití uvažovat nad průběhem zavraždění Heleny a možností vidění vraždy malou Gwendou. Je pravděpodobné, že by k dokončení případu nějak složitě došli, ale metoda Jane Marplové je rychlejší a jednodušší. Jane Marplová řeší případy na základě svých dlouholetých životních zkušeností a odhadů myšlenek druhých lidí. Pro ni se už všechno jednou stalo a lidé jsou stále stejní, i když mají jinou tvář, jiné postavení nebo původ. To, co je vede k některým činům, se nemění. Slečna Marplová dává dohromady své domněnky, vyslechnuté "klepy" a záhadu nečekaně rozmotá podle něčeho, co už dávno prožila nebo o čem už někde slyšela. Kdežto Holmes a Dupin vycházejí při svých závěrech z malých nečekaných detailů. Jane dokáže vraha dokonale omráčit svou přesnou dedukcí, zatímco si on myslí, že je jen stará "bábi", jež ani pořádně neví, co dělá, a najednou jej odhalí od hlavy až k patě a jemu nezbude nic jiného než se smutkem přijmout trest. To Sherlock a August jsou jiní, jdou celou dobu kousek po kousku, neodhalují celou pravdu najednou, a své pátrání "nahlas roztrubují" a pachatel jim tak čím dál více uniká, i když ho nakonec stejně dopadnou.

Máme-li příběh, třeba vraždu na zámku, nevysvětlitelnou záhadu, kde podezřelí jsou všichni a nikdo, začneme jako Jane Marplová. Vyslechneme všechny svědky a sestavíme si charaktery všech podezřelých. Potom se na podezřelé vyptáme jejich známých. Z toho usoudíme motivy každého z podezřelých a řekneme si, který je nejzávažnější. Poté chvíli přede všemi děláme naivní stařenku, ale ve skutečnosti hledáme svědky, kteří vědí nějaké podrobnosti o vraždě. Pak nakonec nastražíme na pravděpodobného vraha nějakou past, on se chytí a potom už jen ostatním řekneme, co ho k tomu vedlo. Jako Sherlock Holmes nebo August Dupin nejdříve pořádně prohlédneme místo činu, koukneme se, jestli pachatel nezanechal nějaké stopy (jakože určitě zanechal), ty nikomu nesdělíme a schováme je. Takhle se jich snažíme nasbírat co nejvíce a ty nás pak dovedou k rozřešení celého případu. Metoda Jane Marplové je asi nejúčinnější, ale jen v daném prostředí, ve kterém se možní pachatelé s obětí znají. Metoda Holmese a Dupina je více univerzálnější, avšak složitější. Jak si můžeme být jisti tím, že pachatel zanechá vůbec nějaké stopy, a zda vůbec budou správné? Tím si nemůžeme být jisti nikdy. Jaká metoda je tedy k řešení zločinu nejlepší? Není to jednoznačné, záleží na druhu případu. Normálním lidem bude asi nejbližší Dupin a Marplová. Holmes, génius a samotář, nebude moc blízký nikomu, až na naprosté výjimky, ale pro jeho genialitu a rozvážnost ho obdivují všichni čtenáři.

Každého asi někdy bavilo hrát si na detektiva a řešit vymyšlené případy, jenže je práce detektiva jednoduchá a bez rizika? Určitě není, často se stává, že detektiv začne ve všech lidech okolo vidět jen potenciální zločince, a taky pachatelé nejdou do vězení napořád, a tak se jednou budou třeba chtít pomstít.
Jen jedno je jisté, lidi postava detektiva, jenž si vede lépe než bezradná policie, ještě neomrzela.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Srovnání detektivních metod literárních detektivů







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)