ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

   
­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 1.00
Hodnoceno: 1x Prosím, ohodnoť práci

Vysněný dům

Novomanželé Klára a Petr Honzulkovi si toužili koupit nějaký domek, bydleli totiž od svatby na ubytovně, což jim nezajišťovalo moc soukromí. Jenže domy, které nacházeli, byly příliš drahé a na hypotéku by jim banka tolik nepůjčila. Byli bezradní.

Petrovi se od té doby zdál velmi podivný sen, viděl v něm totiž dům, leč ne ledajaký. Byl to nádherný bílý domek s červenou střechou. Kolem stálá přímo královská zahrada s růžovým altánkem a menším potůčkem.
Jakmile se dovnitř vstoupilo, objevila se překrásná sbírka bot složených do řady, nad nimi visel obrázek s nápisem "Vítejte doma!"
Další místností byl obývací pokoj s velkou televizí uprostřed na mramorovém stolku, naproti stál červený gauč s křeslem a vzadu se nacházel úžasný cihlový krb, u něhož byl opřen pohrabáč.
V další části bylo schodiště s udržovaným červeným kobercem, po schodech se dalo dostat do druhé patra, kde byly umístěny kuchyň, koupelna a ložnice. Kuchyň mu připadala přímo dokonalá, měla bílomodré provedení a stála v ní nádherná lednice ve stejných barvách. V koupelně se nacházela jak vana, tak i sprcha, umyvadlo mělo obdélníkový tvar a úplně vzadu stál záchod, který byl udělaný v asijském stylu - když se spláchl, vystřikovaly z něj přenádherné fontánky. A konečně ložnice, ta byla nejhezčí. Postel, celá červená i co se polštáře a přikrývky týká, na stropě zabudované zrcadlo, aby zážitky v posteli byly co nejintenzivnější. V jednom rohu stál paravan, aby měl dotyčný na převlékání klid, v tom druhém se nacházela bílá almara na svršky, u postele samozřejmě byly i dva noční stolky s lampou ve tvaru stromu, každý z jedné strany.
Na konci chodby se nacházely ještě jedny dveře, na verandu. Odtud byl přímo nádherný výhled na město.
A v ten moment se Petr probudil.

Tento sen ho zlobil téměř každou noc. Žena ho chlácholila, že chce jen už pořádně bydlet, a tak si představuje, jak by měl dům vypadat, ale Petr odporoval, že ten dům ze snu skutečně existuje. Klára jej nakonec poslala raději k odborníkovi.

Ten pak po sezení s Petrem vše Kláře vyzvěděl. Petr od mládí trávil v různých azylových domech, ubytovnách, hostelech, jeho rodiče měli dost nestabilní zaměstnání a mnohdy i živořili. Petr už konečně touží bydlet ve svém, když se mu to předtím nepodařilo. Psycholog dal nenápadně najevo, že ten vysněný dům může opravdu existovat, avšak Klára tomu naprosto nevěřila, byla tak trochu skeptik.

Jednou oba manželé jeli autem a hledali v okolí cedulky na domech, kde by stálo "Na prodej". Nenašli nic, ovšem náhle Per zabrzdil. Klára hned vykřikla, co blázní. Petr vystoupil z auta a někam utíkal. Klára si odfrkla a zaparkovala vůz k chodníku, aby neblokovali provoz.

Petr zatím doběhl do jakési lepší čtvrti s honosnými vilami. Tu se pojednou zastavil, zůstal strnule stát, Klára ho doběhla a taky stála bez hnutí. Proti nim stál onen domek, o němž se Petrovi pořád zdálo. I Klára poznala, že je to on, protože jí ho tak vypodobňoval.

Petr bez váhání vběhl dovnitř, utíkal onou krásnou zahradou s potůčkem s růžovým altánkem. Doběhl ke dveřím, jež otevřel, nebyly totiž zamčené. Uvnitř uviděl boty složené do řady i ten obrázek s nápisem "Vítejte doma!" Pokračoval dále do obýváku s televizorem, křeslem i gaučem, ba i s oním krbem. Vyznal se tu tolik, jako by tu již někdy bydlel. Klára byla v šoku. Mezitímco tu Petr lítal po domě, přišla jakási žena, jež se Kláře představila jako makléřka - prý je tento dům ode dneška na prodej! Klára už začala kývat hlavou, že nemá dostatek financí na takovou vilu, leč vtom vyskočil Petr a řekl, že za něj dá všechny peníze, které má.

Nyní se mělo počkat na rozhodnutí majitelky, aby se rozhodla, zda těch pár set tisíc, co Petr našetřil, za tak skvostný dům přijme. Klára tomu nedávala velkou šanci, Petr ale byl bez sebe, strašně po něm toužil. Po chvíli přišla makléřka s dobrou zprávou, byt bude patřit Honzulkovým! Petr se rozveselil, radostí vyskočil, makléřka ještě podotkla, že spodní WC nefunguje, tak aby se nečertili. A ještě že jedna maličkost bude pro ně možná důležitá - prý tu má strašit. Petr s Klárou se podivili, makléřka jim pověděla, ať počkají na majitelku, ta že ví všechno lépe.

Ta se po pár minutách skutečně ukázala. Jenže jakmile vstoupila do místnosti, polekala se, načež ukázala na Petra se slovy: "To je on, to je on, kdo mě tu v noci straší, chodí po baráku jako náměsíčný, k ránu vždy zmizí, to je ten přízrak!"
Petr stál jako tvrdé y, vůbec ničemu nerozuměl.

Po několika letech, když už manželé bydleli v domě, se ukázalo, že pod jejich domy vede tunel, vybudován byl prý ke konci války, když jím Němci prchali před postupující Rudou armádou, dokonce se tu objevily i tajné vchody ve sklepech. Takže je dosti možné, že se Petr v náměsíčném stavu dostal tunelem do tohoto domu, který si prohlížel. Bylo to ovšem velmi zvláštní, podle doktora Petr nemá sklony k náměsíčnosti a ani žena si ničeho takového nikdy nevšimla. Jak to tedy celé bylo? Byl to přízrak, jenž opustil schránku, aby se dostal do světa snů, nebo byl Petr opravdu náměsíčný? To se již asi nedozvíme.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Vysněný dům







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)