ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: ---
Hodnoceno: 0x Prosím, ohodnoť práci

Sbohem, republiko

V ten nejasný den, kdy se mělo rozhodnout o našem osudu, jsem seděl doma u psacího stolu a psal právě tento text. Myslel jsem při psaní na něco jiného než to, co právě píši. Myslel jsem na domov, ne tento domov, ale skutečný - na svou vlast, která byla daleko, ale i přesto blízko. Myslel jsem na to vyprahlé léto, kdy jsem ji musel opustit, kdy mě povolali ze zálohy a já musel dvacet let po skončené válce znovu usednout do kokpitu tanku s vidinou toho, že tam, kam jedu, rozhodně nebudu vítán, naopak, budu nenáviděn. To bylo zcela něco jiného, než kdy jsme takhle jeli a osvobozovali území od Němců a vítali nás jako spasitele, a stejně tak jsme se i cítili, jenomže v roce 68? Kdo se cítil jako osvoboditel a kdo jako zrádce? U každého se to projevovalo jinak, jenomže voják je voják a nemůže dát veliteli najevo, co si o tom myslí nebo mu snad odporovat - to by pak zbytek života viděl svět jen za mřížemi, či vůbec.

A tak jsme sem přišli, nikoho nezabíjeli, jen stříleli do vzduchu, abychom rozehnali naštvaný dav, který nám pomalovával tanky a obšťastňoval vajíčky a rajčaty. Slíbili nám, že jakmile se lid umoudří, můžeme odjet domů. A ačkoliv se lid po nějaké době vskutku umoudřil, v Moskvě o tom nechtěli ani slyšet, neboť dokud jsou mezi lidmi stále disidenti, nesmíme zemi opustit.

Čtvrt roku po revoluci a my tu stále tvrdneme. Proč? Na co? Možná je to kvůli tomu, že jsme se tu již usadili, nazýváme kasárny svými domovy a našli jsme tu i lásky. Nechce se nám odsud, neboť nevíme, co s námi ve vlasti bude.

Já osobně jsem byl z valné části pro odjezd, protože poslední dobou jsme byli ze strany Čechů stále sabotováni a napadáni. Ztěžovali nám to tu, jen co to šlo, abychom už konečně vypadli. Dokonce i těm, kteří nikdy na nikoho nevystřelili ani nemířili, jenomže jak to poznat? Byli tu a tím to stačilo. Nakonec nám v tento den bylo řečeno, že u nás ve vlasti budeme mít zařízené ubytování a rodiny můžeme vzít s sebou, leč všechen majetek, který se nedá vzít v podpaží, tu musíme zanechat, bez náhrady. Já sám jsem měl jen ten stůl a skříň, ale mnozí tady investovali, nakoupili nemovitosti či založili podniky. Zkrátka a dobře, od doby, kdy jsme přijeli na toto území, jsme uzavřeli pakt s ďáblem a možná že mnozí z nás netušili, že si nás ten ďábel odnese tam, kam patříme. Nicméně, tak či onak, byla to poslední naděje, jak odtud zmizet ještě s nějakým tím majetkem. Víme, jak vypadal odsun Němců, sám jsem při tom asistoval - a těm, co nechtěli opustit zemi, pořádně prohnali kožich...

Dnes večer vyjíždí vlak, první vlak, který nás odsud odveze do země, pro kterou jsme umírali, bojovali a obsazovali. Nyní se vracíme jak spráskaní psi s půlkou majetku a nejistou vyhlídkou budoucnosti, budeme stále vojáky, či ne? Začleníme se do postsovětské společnosti? Už tam nebudeme tak moc vítaní jako v roce 45, nádraží budou pustá a možná, až se všichni shromáždíme, nějaký pohublý úředníček v brejličkách nám přidělí kvartýry v nějaké nejbližší ubytovně a dá nějakou tu práci, aby se neřeklo.

Ne, nejsem jasnovidec, ale takový průběh se dá s těmi, co prohráli, předpokládat. Jsou to kecy, že studená válka skončila remízou, ve skutečnosti to západ vyhrál a my se mu podvolili. Proto teď budeme muset dělat to, co bychom měli.

Tak tedy sbohem, republiko, byla jsi mým domovem více než dvacet let, přirostla jsi mi k srdci, ale nyní patříš jiným, těm, co v ní žili dávno před námi a budou v níž žít i nadále. Konec, tečka, nic.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Getner, 29.02.2020

Ceska posta    
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Sbohem, republiko







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­