Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Maurice Ravel (1875-1937) patří mezi ty šťastné skladatele, jejichž dílo bylo přijato již za jejich života a zároveň neupadlo v zapomnění ani posléze, jak dokazují četná provedení jeho děl na světových pódiích. V mládí studoval klavír u Charlese-Wilfrida Bériota a kompozici na Pařížské konzervatoři u Gabriela Faurého. Byl ovlivněn hudební řečí Claude Debussyho, ovšem vyjadřoval se po svém a vzhledem k velké fantazii a originalitě a zároveň mistrovskému zvládnutí skladatelského řemesla je jedním z největších zjevů hudebního impresionismu.

Smyčcový kvartet F dur zkomponoval Ravel ve svých 27 letech. V té době měl za sebou již řadu děl (klavírní Vodotrysky, Pavana za mrtvou infantku...), ovšem autor chtěl napsat skladbu, v níž by dokázal formální stavební umění. Čtyřvětou kompozici otevírá Allegro moderato. Très doux, věta v klasické sonátové formě, která je naplněna tempovými nuancemi (ritardando, accelerando, ale i změny tempa), výraznou dynamikou od piano pianissima do forte fortissima a prudkými zvraty. Skladatel zde v hlavním i vedlejším tématu hovoří prostou zpěvnou melodií, kterou podbarvuje klasická (tonální) harmonie bohatá na septakordy a pro impresionismus typické paralelní kvinty. Věta je klidná a zároveň plná vzrušených momentů a kontrastů.

Následující věta, nesoucí označení Assez vif. Très rythmé, uchvátí svou živostí a barevností. Je komponována ve formě A-B-A´ a působí jako scherzo, přičemž díl A je velice rychlá, virtuózní část, kde po pizzicatovém úvodu prochází melodie mezi partem prvních houslí a violy, zatímco sekund (střídavě s primem a violou, pokud nehrají melodii) plní funkci především harmonickou a violoncello má rozepsané akordy hrané pizzicato. Díl B je kontrastní, pomalá část, kde jemná melodie prochází od violoncella přes violu až do primu; ke konci jsou dynamikou a tempem tvořeny jakési "vlny", až pizzicatem v triolovém rytmu napříč kvartetem zmoduluje do dílu A´, který je s nepatrnými změnami reprízou začátku věty, včetně zachování tonálního plánu.

Třetí věta Très lent je snad nejkrásnější částí kvartetu. Jedná se o volnou větu a působí mozaikovým dojmem, protože je složena z kratších částí, tematicko-motivickou prací nezřídka zpracovávajících materiál z první věty, jinde zase jakoby odkazuje k Pavaně za mrtvou infantku. Jímavé melodie prostupují celou větu, psanou ve slabé dynamice, a na niternosti se jistě podílí i občasné (autorem předepsané) sul tasto a použití sordin, které smyčcovému kvartetu dodávají zastřený, jakoby tušený charakter.

O to více od samého začátku uchvátí živostí a neutuchající dravostí finální Vif et agité ve strhujícím 5/8 taktu. Ravel zde často používá rytmu 2:3 a 2:5, což vedle celkové hybnosti a spádu věty pomáhá udržet napětí. Výraz je silně expresivní. Opět hledá i vyjádření barvou, takže zde najdeme vypsané flažolety, glissando, tremolo, nebo hru na hmatníku. Formálně se jedná o rondo a stejně jako první věta je komponováno v jasné F dur.

Celkově je skladba geniálně vystavěná a hudebními nápady originální i dnes, po více než sto letech od vzniku. Interpretačně se řadí k obtížnějším, ale nic zde není nehratelné a zejména rychlé věty jsou nesmírně efektní. Přestože je to dílo moderně smýšlejícího autora, je nemálo vyhledáváno a vděčně přijímáno jak mezi hudebníky, tak i laickou veřejností. Aneb jak pravil Debussy: "Na kvartetu neměnit ani notu, neboť je dokonalý..."