Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tomu ani nemůžu uvěřit. Jsem v jednom z nejkrásnějších měst Evropy - v Římě. No jen se podívejte: těch památek, obchodů a hlavně lidí, většinou turistů. Třeba ten pán v červeném tričku s delšími černými vlasy bude určitě Španěl nebo Řek. Paní kupující si pohlednice mluví polsky na snědého italského prodavače. A samozřejmě nejde přehlédnout skupinu Japonců, kteří svými jak jinak než dokonalými foťáky dokumentují pozůstatky starověkého senátu. A co pán ve žlutém tričku, pruhovaných kraťasech s prestižkami na nohou a batohem narvaným k prasknuti? No to musí byt Čech! Chvíli jsem pána pozorovala abych se přesvědčila jestli jsem to odhadla dobře. Po pěti minutách bylo jasno. Za "asičechem" dorazila paní v ostře červených šatech se zlatými knoflíky a s dvěma malými stejně oblečenými dětmi a po tatínkově vzoru s prestižkami. Muž na ně už z dálky křičel: "No kde jste? Pojďte rychle sem o tohle nemůžete přijít. Vidíte, děti, tohle obrovské kulaté staveni? Tomu se říká Koloseum." Děcka stála s otevřenou pusou, tatínek vysvětloval a vysvětloval a maminka se culila na všechny strany.
Řekla bych ze naši vlastenci se po chvíli stali největší atrakcí Říma, když si přímo před koloseem udělali vlastní piknik. Maminka začala vytahovat z batohu pro každého balíček svačinky nebo spíše, podle velikosti, oběda. Jídlo zavonělo až k nám. Hmm řízky, jak jinak. V tu chvíli i Japonci odložili foťáky a obdivovali tu náramnou vůni. Češka to samozřejmě zaregistrovala a hned začala vyplašenou skupinu pobízet, ať zkusí, že tak dobré jídlo v životě nejedli. I když neřekla ani jedno japonské slovo, docela dobře ji pochopili. A myslíte, že se šikmoocí nechali přemlouvat? To ani náhodou. V zemi zapadajícího slunce takovou dobrotu asi nemají, protože se na náš klasický český šnycl dívali opravdu velmi překvapeně. Pár jich ten zázrak zkusilo a když začali vytahovat foťáky musela jsem se smát. Japonci jedou přes půl světa a nakonec skončí u Kolosea a fotí si český řízek.
Takže co z toho že s sebou má někdo drahé foťáky, kamery nebo jinou nepotřebnou elektroniku, hlavní je mít pořádnou svačinu.