Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zkuste se někdy zastavit a podívat se kolem sebe. Všichni někam spěchají. Dnes je svět založen jen na byznysu, penězích a moci. Priority, jakými jsou rodina, teplo domova a mezilidské vztahy, už mezi námi nemají žádné místo. Možná jen u lidí, kteří jsou na pokraji chudoby a uvědomují si, že rodina je pro ně ta poslední věc, co jim zbyla a váží si jí.
V mediích je řeč jen o globálním oteplování, válkách v afrických a arabských zemích a sem tam se objeví i nějaké přírodní katastrofy. Je to pojato jako událost, ve které si lidé navzájem snaží pomoct. Různé humanitární podpory, vysílání vojáků na "pomoc" spojencům do válek... Média se snaží z toho udělat věc s nálepkou dobrý skutek. Pravda je ale jinde. Ve skutečnosti se pod nálepkou dobrý skutek skrývá nápis byznys a přísun peněz do soukromých kapes.
Všichni se snaží zabezpečit sami sebe, v tom lepším případě svoje rodiny, ale nezajímá je, jak na to reaguje jejich okolí. Když si stoupnete do jakékoliv rušné ulice a budete chvíli pozorovat osoby kolem vás, uvědomíte si, že osmdesát procent lidí okolo jsou lidi s telefonem u ucha, spěchající na svoje jednání, obchodní schůzky nebo do různých státních institucí. Zbylých dvacet procent tvoří děti, matky na mateřské dovolené, důchodci a v méně procentech i lidi bez domova, kteří svoji finanční situaci nezvládli a skončili, jak se říká, pod mostem.
Je to velký problém pro naši společnost, protože se na něj váže dalších nespočet problémů - od úbytku střední vrstvy po rušení pracovních míst, chybějící služby, které stroje nenahradí, až k různým celosvětovým nemocem ze stresu, nekvalitní stravy a odporného prostředí, a to jen kvůli tomu, že lidé pořád někam pospíchají. Nemají čas se najíst nebo odpočinout a pracují v prostředí, které se lidově nazývá králíkárna. Kde na jednom poschodí prosklené budovy pracují až dvě stovky lidí, kteří jsou odděleni sádrokartonovými příčkami, a jak víme, sádrokarton se moc nepodílí na ztlumení a nešíření zvuku z jedné místnosti do druhé. Upřímně tyto lidi lituji.

Společnost se diví, když se v médiích objeví zpráva, že nezletilé dítě udělalo něco nezákonného. Říkají si, co to asi musí být za rodiče toho dítěte, že bylo schopné takové věci? Ve skutečnosti za to nemůže rodič, ale společnost, neboť nátlak na lidi s rodinami je tak velký, aby se dokázali vůbec uživit, že všechen čas tráví v práci a pak unavení přijdou domů a jen padnou do postele. Nezbývá jim čas na svoji rodinu, a tak se často ani nedozví, v čem ta jejich ratolest zase lítá.

Vezmeme-li to z pracovního hlediska, zamysleme se, bohatí se snaží co nejvíce vydělat, k čemuž používají své "poddané", tedy obyčejné lidi střední vrstvy, kteří pro ně pracují za malý, chabý plat, aby měli vůbec nějaký příjem. Jejich životní podmínky se zhoršují a zhoršují, protože jejich peníze nevědomky mizí za potraviny, nájem, služby, a všechny tyto služby jsou ve vlastnictví bohatých, kteří z toho mají parádní zisky. Obyčejní lidé upadají do chudoby a střední vrstva pomalu mizí. Tím se nám společnost rozděluje na chudé a bohaté, a to neznamená nikdy nic dobrého.

Pak tu máme společenský aspekt. Čím více se lidi budou hnát za penězi, tím více bude upadat morálka jejich potomků díky nedostatečné výchově během jejich dospívání. Protože jednoduše jejich rodiče nebudou mít čas. A jde to všechno znovu a dokola. Do toho se přidají nemoci, pád ekonomiky, občanské nepokoje a přírodní katastrofy a lidstvo si může jít stloukat svoji rakev, pokud bude mít ještě vůbec z čeho, protože lesy a pralesy budou již dávno vykácené a přírodní bohatství vydolované. Toto je důsledek naší malichernosti, chtíče po bohatství a egoismu.
Prosím, jen se podívejte, tohle je obraz naší společnosti za třicet let, možná i dřívější budoucnosti.
Ale přesto by se tohle nemuselo stát, kdyby lidé začali systematicky pracovat, stát by tu byl pro lid, nikoliv pro dolování peněz ze státních fondů a přírodu bychom využívali pro pěstování plodin a chování dobytka pro naši zdravou a vyváženou stravu. Když přistoupíme na tento systém, stane se každý z nás bohatým bez ohledu na to, kolik bude vlastnit pozemků nebo kolik bude mít zlatých cihel v sejfu.

Myslím si, že nikdo nechce být součástí katastrofy, obzvláště ne, když si za ni můžeme my sami.
Tak už se konečně probuďte ze svého bohatého snu a začněte přemýšlet a pracovat tak, jak se má!