Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Nakladatelství Šalvar, Brno, 2002, ilustrace Marie Uhlířová, 238 stran, ISBN 80-903011-3-4

DOBA A MÍSTO DĚJE:

Příběh se odehrává v 90. letech na Krétě.

HLAVNÍ POSTAVY:

Marcela - čtyřicátnice, energická, upřímná, občas podvede svého muže, volnomyšlenkářská, sportovní
Zorka - čtyřicátnice, sportovní, na rozdíl od Marcely má pevné morální zásady, nikdy by nepodvedla svého muže
Marie - dvaasedmdesátiletá matka Marcely, měla velmi těžké dětství, venkovanka, její otec ji i matku bil, nedoslýchavá, bývalá členka KSČ, komunismus jí umožnil dobrý život, má doteď mnoho energie a ráda poznává nové věci
Dráža - pětasedmdesátiletá matka Zorky, není tak energická jako Marie

ZNAKY:

• cestopisný román
• vyprávěn chronologicky i retrospektivně (vracíme se do dětství nebo mládí hrdinek)
• vsunuty Mariiny deníkové záznamy a dialog Marcely s Cestou
• autobiografie

OBSAH:

Marcela a Zorka se rozhodnou vzít své starší matky na putování po Krétě, aniž by si zamluvily nějaké ubytování. Důvod k cestě je ten, že chtějí svým matkám dopřát nějaký zážitek a zároveň se k nim přiblížit a zlepšit s nimi vztahy. Obě dospělé ženy s sebou nesou své problémy - Zorčin manžel Mirek bude mít dítě se svou milenkou a Marcela je nejspíš těhotná.

Po Krétě putují stopem, načerno autobusem a vypůjčeným autem. Spí pod širákem na pláži, na terasách rozestavených domů a také jednou v bance. Setkávají se s lidmi, kteří jsou velice přívětiví a pohostinní, ale i s takovými, kteří na ně chtějí zavolat policii, když je žádají o nocleh na jejich terase.

Mezi ženami dojde k několika konfliktům a problémům. Dráža s Marií se pohádají kvůli politice.
Řeší se vztahy se svými rodiči, dětmi a partnery. Zorčin manžel čeká se svojí milenkou dítě. Zorka se s ním chce rozvést, ale Marcela ji přesvědčuje, aby byla vůči tomuto tolerantnější.
Marie má problémy se srdce, vyhledají tedy lékaře a Dráža pro Marii ukradne léky. Marcela a Marie se v této chvíli k sobě velmi přiblíží.

CITÁT Z KNIHY:

Marie tu potřebu nemá, a přitom je v ní pořád cosi nezničitelně mladého. Je zvědavá. Nepotřebuje chápat, potřebuje objevovat a zkoušet. Překračování hranic ji neděsí, ale baví. Cestování, dokonce i smrt. Vedle Marie si Dráža uvědomuje, že člověka neničí události zvenku. Porážka přichází vždycky jen zevnitř.

Úzkost. S tím pocitem se snad už narodila. Nejvíc ze všeho vždycky toužila po bezpečí. Teď už ví, že si ji tahle touha zotročila.

Nikdo nikomu nepatří. Ani vlastní děti. Z každého máš jen to, co ti sám dá. S tím, že má právo si to vzít kdykoli zpět. Ať se nám to líbí nebo ne, jediný, kdo nám patří, jsme my sami.

Jediná společnost, která ti nakonec zbude, seš ty sama. Tak si z ní neudělej nepřítelkyni.

MYŠLENKA DÍLA:

Myslím si, že myšlenkou knihy by mohlo být, že se nemáme řídit konvencemi a že svoboda je velmi podstatná věc.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha mě nejdřív nezaujala, ale potom jsem jí přišla na chuť. Myslím, že byla velmi dobrá jako cestopis i jako "psychologická" kniha.