ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Chaucer Geoffrey (*asi 1340 - †25.10.1400)

­­­­

Canterburské povídky


ÚVOD:

Na cestě do poutního místa Canterbury se v blízké hospodě sejde různorodá skupinka poutníků, kteří se pod vedením místního hospodského vydají v houfu a na ukrácení chvíle si povídají historky.
Rytíř – athénský pán Théseus se vracel domů z bojů, když u cesty místo oslavujících davů uvidí i hořekující ženy. Zjistil od nich, že to jsou vdovy po pánech v Thébách, jimž vládne tyran Kreont. Spravedlivý vládce vyjede do bitvy a krutovládce porazí. Na bitevním poli však naleznou dva jinochy z královské rodiny, které zachrání a zavřou do věže. Zde setrvají bratranci Palamon a Arcitus mnoho let beze svár, dokud oba nespatří krásnou švagrovou krále, Emílii. A když se pak Arcites dostal na přímluvu, že se pod ztrátou hlavy nesmí vrátit domů do Athén, sešel tak, že jej pak nikdo nepoznal. Toho využil, aby se stal sluhou u Emílie. Jednou se vydal do lesa, kde se shodou náhod nalézal i uprchnuvší Plamon. Začali se tak bít, že si toho všiml právě lovící Théseus. Oběma odpustil, ale nařídil jim, aby si sehnali sto pánů a všichni se utkali v řeži o krásnou Emílii. Palamon a jeho bratranec se modlili za úspěch k různým bohům a ti jim oba slíbili vítězství. Proto, i když vyhrál Arcites, bůh Saturn splašil jeho koně, čímž jej smrtelně zranil, aby si Emílii vzal nakonec Palamon.

JEDNOTLIVÉ POVÍDKY:

Mlynář – v Oxfordu žil starý tesař, který si vzal mladou ženu. V podnájmu měl studenta Mikuláše. Ten se o paní tesařovou snažil, ale manžel byl stále v cestě. A ještě k tomu za ní chodil kostelník Absolon. Student si vymyslel, že má přijít velká potopa, tudíž si tesař koupil sud a samým strachem v něm usnul. Mikuláš si odvedl paninku nahoru, užili si a ještě napálili kostelníka, který chtěl tesařovou políbit, ale ona mu nastavila v té tmě zadek. Na oplátku použil podobné lsti, takže když tentokrát vystrkoval Mikuláš, dostal rozžhaveným pohrabáčem. A ubohý tesař se tak lekl, že s celým sudem spadl až do přízemí.

Šafář – Zlodějský mlynář kradl mouku určenou pro koleje v Cambridgi. Dva studenti Alan a John se proto vydali k němu, aby si pšenici pohlídali. Ale vychytralý mlynář Šimon jim odvázal koně, a když jej hledali, ubral jim z pytle. Študentíci po návratu nabídli peníze za hostinu, opili pána s paní i dcerou, a pak si zalezl jeden s dcerou a druhý s máti do komůrky. Ráno je ze stavení mlynář vypráskal.

Kuchař – byl jeden kuchyňský učeň, který rád tancoval, ale peníze bral z pánovy kasy. A tak jej za to vyhodil.
Povídka zůstala nedokončená na 98. verši.

Jurista – dcera římského císaře Konstancie byla zaslíbena sultánovi, ale jeho žárlivá matka jej zabila a dívku vsadila do člunu na moře. Zázrakem přežila cestu až do Anglie, kde se jí ujal kastelán. Brzy se o ni začal zajímat rytíř, ale protože jej odmítla, zabil kastelánovu ženu, aby to na ni svedl. Král země Ally Kostancii osvobodil a vzal si ji za ženu. Za čas se vydal do boje, zatímco se královně narodil syn Mauricius. Zlá královna matka nechala ženu znovu vsadit do člunu, který potkal na cestě po Středozemním moři jeden senátor. Dovezl ji císaři, jenž v ní poznal svou dceru a brzy se shledala i se svým mužem.

Lodník – v Bruggách žil bohatý obchodník, co měl krásnou paní. O ni se začal zajímat mnich. Vetřel se dokonce do přízně manželovy, aby ji dostal. Paninka jej proto poprosila o 100 zlatých, mnich si je však půjčil od manžela, přespal u ní a muži sdělil, že peníze nechal u ní.

Abatyše – kdesi v Asii žili v městě křesťané a Źidé dohromady. Synek jedné vdovy tak miloval Pannu Marii, že se nazpaměť naučil chvalozpěv Alma redemptoris, ačkoli tomu ani nerozuměl. Když šel jednou kolem gheta do školy a zpíval si Alma..., Židé jej chytili a zabili. Matka jej pak za pomoci ostatních hledala a jaký zázrak! Dítě i s prořízlým hrdlem zpívalo chvalozpěv na Pannu Marii, dokud mu kněz nedal svolení zemřít v kostele.

Básník (autor) – autor začne obšírně vyprávět o rekovi panu Thopasovi, který se postavil obru, ale ostatní poutníky tak znudil, že musel opustit hrdinu a začít o Melibeovi. Melibeus nechal doma svou paní Prudencii a dceru Porcii. Jeho protivníci se ale do stavení dostali a obě zmučili. Přesto paní uprosí svého muže, aby se s nepřáteli smířil.

Mnich – jako pravý věřící uvede nejdříve pár tragických osudů, např. Lucifera, Adama a Samsona, kteří byli zničeni ženami. Dále o Balsazarovi, jenž nemohl pochopit název Neme Tekel, o pisánském hraběti Napolinovi, který byl v žaláři skoro donucen sníst vlastní děti, o Neronovi, jehož vlastní hříšnost dovedla k sebevraždě před roztrháním davem a o Krésovi, jenž unikl díky dešti před upálením, ale nakonec byl oběšen.

Kněz jeptišek – na statku si žil kohout se svými slepicemi, z nichž měl nejraději Perlotu. Ráno jí vyprávěl svůj sen, kdy měl být o život připraven. Manželka se mu však vysmála jako hlupákovi. Odpoledne přišel lišák, uklidnil rozjařeného kohouta, že chce pouze slyšet jeho zpěv a hned jej unášel do lesa. Přes dramatičnost situace donutil kohout lišáka promluvit a tak se osvobodil.

Doktor medicíny – jakýsi chlípný soudce chtěl získat mladou dívku Virginii, dceru pána Virginia. Proto podplatil Claudia, aby na otce podal žalobu, že děvče není jeho dcerou, ale Claudiovou otrokyní. Než by Virginius svou dceru takto zostudil, setne jí hlavu, za což má být odsouzen k smrti. Ale dav jej osvobodí a místo něj uvrhne do žaláře soudce.

Odpustkář – podvodník obchodující s ostatky svatých se po dlouhé lamentaci konečně dostane k příběhu tří flamendrů, kteří šli potrestat smrt. Ta je navedla na místo plné zlata. Nejdříve se poctivě rozdělil a poslali třetího pro víno. Ten si ale chtěl peníze nechat, tak jim víno otrávil. Když se vrátil na místo, zabili jej a pak se oba otrávili.

Žena z Bath – robustní dáma vypráví o svém životě, kdy jí pán Bůh nadělil čtyři manžely, které ráda trápila a využívala. Ale ten poslední, dvakrát mladší než ona, jí pořád četl povídky a historie o tom, že žít se ženou je chyba, až mu ze vzteku vytrhla z jedné knihy tři listy. On ji za to uhodil, až si myslel, že je po ní. Za to mu ona dala mnohem větší políček. Od té doby ji ctil a vážil si jí.
Po dlouhém proslovu se konečně dostane k zamýšlené povídce, jak za časů krále Artuše zneuctil jeden mladík v lese pannu. Královna si pro něj vyprosila milost, ale za podmínky, že zjistí, po čem ženy touží. Celý rok hledá, teprve v lese mu ošklivá stařena za jeho slovo prozradí, že žena chce ovládat muže. A je to pravda. Ale na oplátku se mladík musí se stařenou oženit. Štítí se jí, přesto ji uzná za svou paní a ona se na svatebním loži promění v krásku.

Fráter – v Albionu byl jeden biřic, odporný chlap, který by obral každého. Na cestě se potkal se zbrojnošem, z něhož se vyklubal samotný ďábel. Ti dva se sbratřili a putovali spolu, když tu náhle zahlédli muže, který posílal svůj dobytek k čertu. Ale zbrojnoš jej neodnesl, protože to majitel nemyslel vážně. Půhončí proto čerta zavedl za vdovou, jíž obvinil z cizoložství a chtěl jí vzít pánev. Dáma jej poslala ke všem čertům a tak tam také skončil.

Student – mladý markrabě byl velmi oblíben mezi lidmi, proto mu doporučili, aby se oženil. Mládenec si vybral dívku Griseldu z prostých poměrů a udělal z ní dámu. Po narození dcerky si ale chtěl ověřit manželčinu stálost a nechal jí děvčátko vzít, aby si myslela, že bylo zabito. To samé se stalo i se synkem. Přesto paní nic neříkala, ani když ji pak na zkoušku zapudil, vyhnal ji z domu jen v košili a ještě jí zadal, aby se postarala o jeho budoucí manželku. Ani tehdy proti němu necítila nic než lásku, a proto se konečně přiznal a seznámil ji s dětmi.

Kupec – rytíř Január se jako stařec oženil s mladou ženou Májou. V den svatby se do ní však zamiloval mladíček Damián. Brzy se stalo, že stařec oslepl, tím více si ale paní hlídal. Ta si proto milence pozvala do sadu, takže když vylezla za ním na strom, manžel čekal dole. Právě v tuto chvíli šli kolem král Pluto a jeho paní Proserpina. On navrátil starcovi zrak, ona dala zase manželce dobrou výmluvu. Mája je na tom stromě jen proto, aby se jejímu muži navrátil zrak. Jenom ty sukně nahoře asi špatně viděl.

Panoš – v tatarské zemi žil odvážný král, kterému vládce z Arábie poslal nádherné dary. Pro jeho dceru Kanace měl prsten, s jehož pomocí rozuměla zvířatům. Díky němu získá krásnou sokolici, která se chtěla zabít kvůli nešťastné lásce.
Povídka je nedokončena.

Statkář – paní Dorigena si vzala sličného rytíře, nyní však na něj musí dva roky čekat. Přátelé ji vodí po zábavách, seznámí ji se zamilovaným rytířem Aureliem, ale ona jej odbude žertem, že by byla jeho, jen kdyby odstranil bretonské skály. A opravdu, za pomoci mága se mu to podaří. Navrátivší se manžel ji odradí od sebevraždy a pošle ji za Aureliem do sadu. Mladík pozná jejich šlechetnost a dobrovolně se slibu vzdá.

Jeptiška – vypráví o svaté Cecílii, která obrátila svého manžela na křesťanství, dále i prefektova pobočníka Maxima a mnoho vojáků. Její muž Valerián byl sťat, Maxim umučen a Cecílie měla být uvařena v lázni, ale protože na ni teplo nepůsobilo, třikrát se jí snažili stít, než za tři dny po požehnání papeže Urbana zemřela.

Sluha kanovníka – vypráví velmi dlouze o všech podvodnících a alchymistech, než přejde k příběhu, jak kanovník napálil kněze na výrobu stříbra.

Kolejní správce – bůh Phoebus žil kdysi na zemi se svou paní, kterou žárlivě střežil. Ta si jednou přivedla domů milence, ale při vší smůle to manželovi zazpívala jeho krásná bílá vrána. Phoebus paní zastřelil, ale protože podezíral ze lži i vránu, vzal jí její krásný hlas a proměnil ji v černou.

Venkovský farář – předlouhé vyprávění o pokání a zpovědi bez jakéhokoli děje.


Poznámka redakce: Někteří uživatelé si myslí, že v tomto obsahu jsou faktické chyby. Najde-li se někdo, kdo v tomto příspěvku odhalí nedostatky a opraví je, nechť nás kontaktuje (návštěvní kniha, fórum, e-mail); předem díky...

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Petra Mishka, 31.12.2004

   
­­­­

Diskuse k výpisku
Geoffrey Chaucer - Canterburské povídky







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­