ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

Jsem jedna starší postel v pokoji nějakého kluka. Nevím, jak se jmenuje, protože jsem nikdy jeho jméno neslyšela.
Když mě stavěli, hrozně to bolelo. Nejdříve ze mě měla být poschoďová postel. Ale ta byla moc dlouhá, takže mě pořád zkracovali a zkracovali, až jsem se jim konečně hodila do krámu. Když potom na má záda položili matraci, hned se stala mojí jedinou a nejlepší kamarádkou. Pak si ale klouček usmyslel, že chce větší pokoj a i s kamarádkou matrací jsme se musely stěhovat. Točila se mi z toho hlava. Nejdříve nás do nového pokoje dovlekli a pak nás pořád přesouvali z místa na místo. Jednou pod okno, pak do rohu, jednou ke skříni a pak znovu pod okno, kde nás už konečně nechali být. Když se klučina v novém pokoji ubytoval, pořád po matraci skákal a mě z toho bolela záda. Potom ale asi přišel na to, že matrace je moc tvrdá a vyměnil ji za lepší a pohodlnější.
Já se s ní ale nebavím a ona se mnou taky ne. Jen čekám, kdy vymění taky mě a doufám, že poputuji na stejnou skládku jako moje stará kamarádka matrace.