Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nejblíže vypravování/zamyšlení, případně části dopisu

Jen tak polehávám nehybně na posteli, přemýšlím. Ten pocit, pocit, jak jsme se měli rádi. Naše dotyky, tvůj úsměv, modré oči. Představuji si, jak na mě hledíš, chytneš mě za ruku a řekneš: Nikdy tě už nepustím, budeme jen spolu!

Bohužel, je to jen ta představivost a uvědomuji si, že je všechno pryč. Vidím tě neustále před očima. Tvůj dopis, co jsi mi psal, je roztrhaný na zemi, padají na něj mé slzy. Moje sny, myšlenky, které mi běhají hlavou, nejdou zastavit. Jsi v nich ty. Pocit, že už nikdy nebudeme nejlepší přátelé, je bolestivý a ta představa ještě víc.

Ty jsi věděl, že jsem zamilovaná, věděl jsi, že nechci nikoho jiného, tak proč jsi mi to neřekl dřív? Nemuselo to skončit tím, že se zhroutím a ještě k tomu před kamarádkami, které nevěděly, jak mě utěšit.

Už uplynuly čtyři roky a já nemůžu zapomenout, moje srdce to nechce. Jdu k oknu a tam vidím tebe, ale to už není představa - jsi tam s jinou a kráčíte spolu vedle sebe. Už se nemůžu dívat na to, jak tě ztrácím. Zavřu oči a snažím se zapomenout.

Nikdo by se neměl tak dlouho zabývat minulostí jako já. Žijte přítomností, nechte odejít to, co před vámi utíká, dělejte to, co je důležité a pak, až nebudete mít co na práci, tak pak teprv můžete snít. Žít v realitě a ne ve snu - to je to hlavní...