Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

Nosorožec tuponosý, nazývaný též nosorožec bílý, je ohrožený lichokopytník patřící do čeledě nosorožcovitých, žijící v Africe. Dělí se na dva poddruhy - severní a jižní.

Na rozdíl od nosorožců dvourohých, jinak nazývaných i černých, jsou nosorožci bílí klidní a mírní. Samice a mladí nosorožci žijí ve skupinách o třech až patnácti jedincích, které ctí sociální hierarchie. Dominantní samci si rozdělují malá teritoria (v rozměrech do 1 km²) značkováním. Ta se mohou překrývat hlavně v blízkosti vodních napajedel. Většina samců však žije v podřízeném stavu k těm dominantním. Nosorožci bílí se příliš často nebijí, když už ale dochází k boji, využívají pro tyto účely své rohy.

Zmíněné dva poddruhy (severní a jižní) mezi sebou mají několik rozdílů.
Jižní poddruh se i přesto, jak byl intenzivně loven, dokázal stát nejpočetnějším poddruhem nosorožců. Jejich původní výskyt sahal od Zambie až po Jihoafrickou republiku. Nyní však byli zástupci tohoto poddruhu reintrodukováni do Namíbie, Botswany, Zambie, Mosambiku nebo Swazijska a introdukováni do severní Zambie, Keni a Ugandy.
Severní poddruh, též přezdívaný Cottonův či nilský, se původně vyskytoval na území dnešního jižního Súdánu, Ugandy, Středoafrické republiky, jižního Čadu a Demokratické republiky Kongo. Na rozdíl od svých jižních druhů jsou nosorožci tuponosí severní kriticky ohroženi, kdy se během několika desetiletí kvůli pytláctví a nestabilitě regionu jejich počet rapidně snížil.

Dospělí samci nosorožce bílého mohou dosahovat délky těla až 400 cm a výšky 170-186 cm. Zatímco samice jen okolo 350 cm a 160-177 cm. Hmotnost dospělých jedinců pak může dosahovat až 2300 kg.
Jejich hlavy jsou masivně stavěné s prodlouženou obličejovou částí lebky. Váhu této těžké hlavy nesou vazy upínající se na hrbol na krku. Nosorožci mají dva rohy, přičemž přední roh je delší a umístěný nad nosem. Druhý roh je naopak menší a vyrůstá mezi očima. Nosorožci mají velmi tlustou, skoro bezsrstou kůži světlé šedé barvy, jež chrání celé jejich válcovité, zavalité tělo. Srst se vyskytuje pouze na uších a také v podobě bambulky na konci ocasu.
Živí se rostlinami, k čemuž jim pomáhají jejich široké, silné a ploché pysky, jimiž se také odlišují od nosorožců černých.

Nosorožci bílí mají velmi slabý zrak vzhledem k tomu, že mají oči umístěné na stranách hlavy, a tak vidí špatně dopředu. Tuto nevýhodu jim však nahrazuje symbióza s klubáky, kteří mimo to, že zbavují jejich kůži parazitů, při hrozícím nebezpečí odlétají, čímž nosorožce varují. Nicméně, nosorožci bílí mají výborný sluch, jenž jim zajišťují jejich kornoutovité ušní boltce, kterými dokáží natáčet do všech směrů, a tak skvěle lokalizovat směr, z něhož zvuk přichází. Jejich nejdůležitějším smyslem je však čich.

Nosorožci se jako většina ostatních zvířat spoléhají na svůj čich a sluch. Na rozdíl od nosorožců černých jsou nosorožci bílí vcelku mírumilovní. I přestože nosorožec tuponosý severní a jižní jsou poddruhy toho samého nosorožce, je mezi nimi velký rozdíl. Zatímco jižní se hojně těší své existenci, severní je kriticky ohrožen.