Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nosorožec dvourohý (někdy také nosorožec černý) je společně s nosorožcem tuponosým zástupcem nosorožců v Africe. V dnešní době se vyskytuje v několika málo oblastech, například v Keni, Tanzanii a zejména v afrických rezervacích. Žije v savanách a křovinatých oblastech.

Je menší než nosorožec tuponosý. Má šedou, velmi tlustou holou kůži, srst má pouze na konci uší a na ocase. Na krátké hlavě vyrůstají dva rohy z keratinu (= rohoviny), z něhož jsou tvořené kupříkladu lidské nehty.
Jde o mohutné zvíře - délka jeho těla dosahuje 2,8 - 3,8 metru a váží od jedné do dvou tun. Kromě dvou rohů se může vzácně vyvinout i třetí roh. Nosorožci své rohy využívají jak k obraně, tak k získávání potravy.
V záhybech kůže se často drží klíšťata a roztoči, které vyzobávají klubáci a volavky. Během horka přes den nosorožci odpočívají, spí a válí se v bahně nebo prachu. To jim pomáhá ochladit se a zároveň se chránit proti parazitům. Jsou velmi rychlí, dokážou běžet rychlostí až 56 km/h a překvapivě hbitě měnit směr.
Patří mezi býložravce - k okusování stromů a keřů používají hlavně svůj pohyblivý horní pysk. Pasou se hlavně ráno a večer, kdy není horko. Bez vody vydrží až pět dní. Jsou krátkozrací, ale oproti tomu mají dobrý sluch i čich.

Dospělí nosorožci nemají v přírodě mnoho přirozených nepřátel, velmi zřídka se mohou stát kořistí krokodýlů. Dožívají se třiceti pěti až padesáti let. Jsou samotáři.

Nosorožci jsou často loveni pro svoje rohy pytláky. Rohy se používají hlavně pro výrobu rukojetí dýk a v čínské medicíně, kde lidé věří, že prášek z nich dokáže probrat z kómatu, léčit horečku apod.

Jejich počet je v současné době odhadován na zhruba tři a půl tisíce kusů a od roku 1996 mírně přibývají. Jsou pod přísnou ochranou, ale i tak kolem 90 % dospělých jedinců zemře rukou pytláků.