Martin Eden
Postavu Martina Edena jsem si vybrala proto, že je to autobiografické dílo mého oblíbeného spisovatele Jacka Londona. A také jsem od svých přátel slyšela na tento román samou chválu.
Martin Eden je postava velmi krásná. Snad z vnějšku téměř dokonalá, kromě jeho chůze, která byla houpající se ze strany na stranu. A ruce, které měl tvrdé od práce, připomínaly struhadlo. Oči měl jasné, plné očekávání, plné touhy po životě, byly veselé pokaždé, když viděl svou láská Ruth. Ale vždy zvážněly, když četl báseň nebo studoval knihu. A také pokaždé zasvítily nadějí, když mu přišel dopis od novin, zda přijmou či ne nepřijmou jeho článek. Pak však hned ztmavly a pohasly. Postavu měl vyšší, hezky vypracovanou, od slunce tmavší. Také se musel naučit vztyčené chůzi, aby v obleku, který začal nosit a který mu náramně padl, vypadal elegantně. Vlasy nosíval krátce zastřižené nebo mu mírně padaly do očí. Byly oříškově hnědé a kučeravé. A jeho rty byly hezky tvarované. Snad každá dívka se za ním otočila. Možná je zaujala jeho chůze či široká ramena, avšak mohly to být i jiskřivé modré oči.
Martin Eden byla postava, která měla v životě svůj cíl. Martin ze začátku patřil k nižší společnosti a žil každý den stejně. Na moři mu bylo vše lhostejné, nevadilo mu, že neumí mluvnici, že nezná slavné básníky a spisovatele. Na ničem mu nezáleželo. Zlom nastal, když vešel do domu lidí z vyšší společnosti. V pokojích se cítil nesvůj a začal si uvědomovat, že není vůbec vzdělaný. Na první pohled ho zaujaly básně, které si poměrně rychle zapamatoval. Martin Eden si našel oblibu v učení, ve vzdělání. Byl trpělivý a věci si rychle zapamatoval. Trpělivost patřila k jeho nejlepším vlastnostem. Martin byl také vytrvalý ve své práci. Chtěl vydělávat, a proto se práci věnoval dlouze, namáhavě a dělal pro ni vše. Žil svou práci spisovatele. Také jeho přítelkyně Ruth mu hodně pomáhala ve vzdělání a on si hlavně kvůli své lásce k ní zapamatoval každé její slovo, každý její pohyb. Martin Ruth miloval, ale vysnil si ji. Nebyla taková, jak si myslel. A z toho vyplývá, že rád uvažoval nad lidmi a přiřazoval si k nim vlastnosti, které se k nim hodily. K dalším jeho vlastnostem patřila tvrdohlavost, se kterou žil život, jenž miloval, ale který ho nakonec zabil. Martin také rád četl, jak knížky historické, tak naučné, zajímal se o všechno. Ovšem nejvíc se chtěl dostat do vyšší společnost. A tady se opět vracíme k jeho vytrvalosti. Aby se dostal k těm "lepším", musel hodně psát a čekat na dopisy od časopisů, které byly vždy odmítavé, ovšem to ho nikdy nerozhodilo. Ve svém životě byl vlastně stále popředu. Nežil přítomností, ale vysnil si svůj vlastní život, takže málokdy míval špatnou náladu. Vysnil si i život vyšší společnosti, a když se do ní dostal, byl zklamán. Tato společnost mu otevřela oči, konečně viděl svět takový, jaký byl. Nelíbil se mu a chtěl zpět do své společnosti, ale tam už nepatřil. Na konci věděl, že svůj život promarnil. Že žil ve svém světě a o reálném životě nic nevěděl. Byl zklamán tak, že i když svůj životní sen splnil, musel se svým životem skončit.
Pro Martina Edena nebyl v životě důležitý spánek, Věděl, že ho potřebuje, ale nechápal proč spát osm hodin denně. Mezitím přece mohl studovat nebo psát. A proto ze začátku spal pět hodin, kterých ovšem také litoval. Stále dokola přemýšlel, jak ještě více spánek omezit. Snažil se počítat, aby neusnul, soustředil se na článek, který právě četl, ale písmena mu na papíře skákala. Nakonec přece jenom spánek zkrátil na čtyři hodiny denně, a aby se dokonale probral, omýval si obličej ledovou vodou. Pro svou práci udělal všechno a nikdo o něm nemůže říct, že nebyl vytrvalý a trpělivý ke své práci.
Martin Eden, i když věděl daleko více než kdokoliv jiný, i když byl vlastně dobře připraven na život, nikdo ho nenaučil jak se vyrovnat se zoufalstvím a zklamáním. Proto skončil jeho život sebevraždou. Utopil se a věděl, že bolest, kterou právě prožívá, byla ještě život, ale pak nastala smrt, a to bylo pro něj vysvobození, ticho a klid...
Zdroj: *martina*, 20. 08. 2007
Možnosti:  ,
|
