Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mladý pan z Lipé dal troubit před hradeckou branou. Rozlétla se, jako by ho čekali. Někdo asi z hlásky spatřil korouhev. Richenza mu běžela vstříc a zastavila se v polovině schodů. Vyběhl k ní a taktak ji zachytil. "Přece jste dobyli Budyni," zašeptala s úděsem. "Posel přijel už před týdnem! Ty jedeš sám?"
"Nechtěl jsem ti vzkazovat. Já..."
"Je mrtev!" vykřikla.
"Ne! Aspoň o tom nevím. Nebyl tam."
Chvíli mlčela. "Ale přece to někdo říkal!" řekla pak sklesle. "Proč?"
"To měla být jen past, víš? Pastička na zbrklé synky pana z Lipé. Jenomže oni nejsou sami. Pan král přitáhl s velkým vojskem, ale pozdě. Myslel si, že budeme mařit čas obléháním a že nás rozmáčkne jako obtížný hmyz. Jenomže my už jsme byli uvnitř. Hnal útokem na vlastní hradby. Chudák. To my jsme dokázali víc. V poli má převahu, ale na nás je stejně krátký. Nač bitvu? Vyhnout se, dobýt a usadit se. Ať si v zimě vylamuje zuby. Vítkovci tehdy udělali chybu. Na zimu přestali a zjara se jich sebrala nejvýš polovina. Taky pan z Rožmberka tenkrát utekl mezi prvními. Starý. A mladý se chvástal, že je jiný."
Richenze vyhrkly slzy, když si vzpomněla na trudný konec Záviše z Falkenštejna. "Kde je?" vykřikla zlomeně. "Kde je, když ne tam? Co s ním udělali?"
"To nevím," řekl Jindřich a nesměle vztáhl ruku k jejím vlasům. "Neplač, nejkrásnější paní. To by ho bolelo. Jestli ho chtějí soudit..."