Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložila Jarmila Urbánková

Nevěsto ticha neposkvrněná,
schovanko mlčení a dávných roků!
Tvá tesaná báj, listím vroubená,
je líbeznější nad básnickou sloku.
Jaký to pestrý příběh vypráví,
božstev či smrtelníků, či snad obou?
Z údolí Tempé? Z hájů Arkádie?
Koho to představují ony postavy?
Proč dívky prchají, před jakou zlobou?
Nač píšťaly a bubny? Jak vše žije!

Zpěv slyšený je sladký, ale ten,
jejž neslyšíme, sladší - proto hrejte
dál, útlé flétny, a jak milý sen
své melodie duším rozdávejte!
Nemůžeš, sličný hochu, přestat hrát,
jak nad tebou strom nikdy neopadá.
Milenče, nikdy, ani jedinkrát
nezlíbáš ústa málem v plen ti daná,
nermut se však: zůstane navždy mladá
láska i dívka, třeba nezískaná.

Blažené větve, vy, jimž nespálí
mráz letní listí ani květy jara!
Ty šťastný hudče, tóny píšťaly
tě nemrzí, tvůj nápěv nezestará.
Přešťastná lásko! Stokrát blažená,
že věčně trváš, horoucí a chtivá,
tak stále nová, první doušek vína!
Oč stojíš výš než vášeň zkažená,
z níž v srdci žal a pouhá nuda zbývá,
jen hlava třeštící, jen kocovina!

Na jakou slavnost asi tady jdou?
Kněz před zelený oltář oběť žene,
jalůvka bučí s hlavou zvrácenou,
hedvábné boky kvítím ověnčené.
Kam z města od moře či od řeky,
či z horské vísky, skryté do kamení,
odešli všichni v tuto jitřní chvíli?
Tvé uličky už, město, navěky
zůstanou tiché, nikdo tady není,
kdo by nám řekl, kam se roztratili.

Atická urno! Ten tvůj tvar a řád,
dívky a muži v mramorovém háji,
jsou pro nás hádankami napořád,
jak sama věčnost mlčky naléhají.
Pastýřská písni, ztuhlá na krystal!
Až zajde stářím naše pokolení,
ty zůstaneš a budeš sdílet žal
jiný naž náš a těšit lidi siré:
"V kráse je pravda, v pravdě krása." Není
třeba víc poznat z naší země širé.