Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Věta jednoduchá je základní jednotkou výpovědi. Rozlišujeme jednoduchou větu jednočlennou a větu dvojčlennou.

Věty jednočlenné

• „bezpodmětové“
• nemají základní syntaktickou dvojici
• mají jen jeden základ (tzv. fundament), tj. větný člen holý nebo rozvitý; není to ani podmět, ani přísudek
• platnost výpovědi nabývají až díky situaci a intonaci
• člení se na věty jednočlenné slovesné a neslovesné

Věty jednočlenné slovesné (verbální)

• základem je slovesný tvar
• vyjadřují:
  • přírodní jevy – př. Smráká se. Stále ještě prší. Hřmělo.
  • tělesné stavy – př. Bolí mě v zádech.
  • duševní stavy – př. Je mi smutno.
  • smyslové vjemy – př. Hoří. V kamnech praská.
• neosobní tvar slovesa – př. Je dovoleno se nepřezouvat.
• infinitivní věty – př. Nevyklánět se z oken! Zastavit stát!

Věty jednočlenné neslovesné (jmenné)

• jmenné substantivní (nadpisy, názvy, tituly, hesla) – př. Lidové noviny, Vstup
• jmenné adjektivní – př. Jak krásné!
• adverbiální – př. Rychle o oknům! Všichni na zem!
• citoslovečné – př. Ouvej! Ach! Běda!
• částicové – př. Ano, Ne, Zajisté, Ovšem

Věty dvojčlenné

• „podmětové“
• mají část podmětovou a část přísudkovou, tj. základní syntaktickou dvojici, tedy oba dva základní větné členy (podmětem může být i podmět nevyjádřený)
• mohou být holé a rozvité
• členíme je na věty dvojčlenné se slovesným přísudkem, s přísudkem jmenným se sponou a s přísudkem jmenným beze spony

Věty dvojčlenné s přísudkem slovesným

• sloveso je v určitém tvaru – př. Slunce svítí.

Věty dvojčlenné s přísudkem jmenným se sponou

• př. Čas jsou peníze. Kotě je hravé.

Věty dvojčlenné s přísudkem jmenným beze spony

• př. Mladost radost. Vstupné dobrovolné.