Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V mém životě nikdy nebyla nejdůležitější krása, postava, celkový vzhled. Prostě jsem brala lidi takové, jací jsou, ale postupem času, jak jsem rostla a byla čím dál větší, jsem pořádně otevřela oči a prozřela, že ostatní to tak bohužel nevidí, což bylo pro mě velké zklamání. A tak jsem začala hubnout i já...ale to už je jiný příběh.

Co je ale vůbec ta mentální anorexie zač?
Asi nemá smysl tady sáhodlouze vypisovat její přesnou definici z literatury. Já bych spíše chtěla, abyste pochopili hlavně její smysl a důsledky, které s sebou nese.

Mentální anorexie je pro nemocného člověka věrný přítel, který ho neopustí ani v těch nejhorších situacích, a pro zdravého člověka nepřítel, jehož nechce nikdy potkat.
Tak co tedy vede zdravého člověka k tak nerozvážným činům?
Určitě je to nejvíce kvůli vlivům svého okolí. Myslíte, že člověku dodáte sebevědomí tím, že mu například řeknete: "No, miláčku, jsi krásná, ale kdybys shodila tak 15 kilo, byla bys úplně nejkrásnější ženou na světě"? Já se domnívám že nikoliv, ba naopak, žena je pak ze své postavy čím dál víc smutnější a tím to vlastně všechno začíná...

Proč je pro nemocného člověka mentální anorexie v podstatě drogou?
Je to snad tím, že je doprovázena hladem, který přináší úlevu a pocit, že zítra bude člověk zase alespoň o pár gramů lehčí?
Myslím, že nějak takhle to asi je, a to zejména právě kvůli tomu pocitu, který se pro anorexií postiženého člověka stává realitou...

Při psaní těchto řádků jsme si vzpomněla na písničku od UDG - Hvězdář, kde se zpívá: ztrácíš se před očima, rosteš jen ve vlastním stínu, každá další vina, odkrývá moji vinu... A proto bych chtěla vzkázat všem takto posedlým holkám, jako jsem byla i já (ale nejen jim - i klukům), aby se zamysleli a uvědomili si, že tím neubližují jen sobě, ale i svému okolí a všem milovaným osobám svého života.

Anorexie je nemoc, která se včas vyléčit dá, ale vzpomínky vždy zůstanou a věřte tomu nebo ne, budou pouze další překážkou života, která se nemusela vyskytnout...