Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Má fantazie jen málokdy ví, kdy si přestat vymýšlet, ať už jde o pouhé překrucování reality, či stvoření nových světů a obyvatel. A tak, když jsem se poprvé dozvěděla o reprezentačním plese, jenž pořádá taneční škola, kterou navštěvovala sestra, lekla jsem se. Nebála jsem se záplavy nádherných šatů, dokonce mě ani neděsila představa tolika lidí na jednom místě. Bylo to tím, že tento ples byl určen pro všechny kurzy. A do jednoho chodila sestra kluka, který se mi již dlouho líbil.

Nemohu pro něj použít slovo idol ani něco jako láska mého života, protože jej bohužel moc neznám. A ani jsem nemohla vědět, zda se na plese ukáže i on, ale dokud akce nezačala a já nezjistila, že jeho sestra přišla sama, přežíval ve mně aspoň maličký plamínek naděje.

Došla jsem ke svému stolu č. 123 - blízko baru, daleko od parketu, což mi nijak zvlášť nevadilo. Spíš mě překvapil mladík sedící u mého stolu. Nedokázala jsem určit, zda je to starší bratr, nebo čísi otec. Pozdravila jsem a sedla si na druhý konec kulatého stolu. A každý jsme se začali dívat na jinou stranu...

Naštěstí mi brzy zavolala sestra, kde mám stůl, a když ke mně jejich skupinka došla, rozhodlo se, že si půjdu sednout někam s nimi, protože počet míst u stolu byl značně omezen.

Zatímco se ostatní v chumlu smáli, dívala jsem se kolem, jako bych čekala, že se odněkud vynoří Petr. Samozřejmě jsem hledala zbytečně. Ale přesto by se dalo říct, že se na mě štěstí usmálo.

Přisedl si k nám kluk o něco starší než já. Ostatní ho až na úsečný pozdrav ignorovali a já zůstala na holičkách, zda je mám napodobit. Ten kluk mi nic neudělal, vlastně jsem ho ani neznala. Možná proto jsem se aspoň omluvila, když vstal, aby některou z nás přítomných požádal o tanec. Bohužel pro něj byl od všech ledově odmítnut.

Obdivovala jsem jeho sebevědomí, protože hned na další tanec se nás opět zeptal, zda někdo nepůjde tančit. Po chvíli váhání jsem se rozhodla mu kývnout a vydat se s ním na parket.

Když mi ale nastavil ruku, abych mu vplula do náručí a chytl mě kolem pasu, musela jsem si představit na jeho místě Petra. Připadalo mi, že v Petrově náručí bych se cítila lépe a přinejlepším by aspoň nebyl tak vysoký.

Ale pak se v jeden moment představa rozplynula a já byla za toho vysokého kluka nesmírně ráda. Byl to přesně ten moment, kdy jsme se dali do pohybu. Bylo krásné nechat se ve tříčtvrtečním taktu unášet waltzem a ladně proplouvat mezi ostatními páry. Naštěstí další byla čtyřčtvrteční cha-cha, a tak se moje snové bláznovství tančit s ním o chvilku déle než dovoloval waltz splnilo.

Druhý tanec taktéž skončil, a tak mi nezbylo nic víc, než se nechat doprovodit zpátky na místo a sledovat, jak odchází...