ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

Tento příběh se stal jednoho odpoledne v srpnu roku 2006, když jsme byli s kamarády hrát na hřišti nohejbal. Skoro všichni jsme tam už byli, jen jeden pořád ne a ne přijít. A tak jsme mezitím, než se konečně dostavil, natáhli síť.
Ovšem co nikdo nečekal - opozdilec dorazil i se svým psem Filipem. Ptali jsme se ho, proč ho bral s sebou a on nám odvětil, že mu bylo líto ho nechat doma samotného, protože je ještě štěně a nebyl dosud nikdy sám doma.
Asi tak po půl hodině hraní jsme si najednou všimli, že je Filip pryč. Tak jsme se ho šli hledat. Jenže pořád jsme ho nikde nemohli najít, hledali jsme ho snad všude, ale nikde nebyl. Pořád jsme na něj volali: "Filipe, kde jsi? Pojď sem, máme pro tebe něco dobrého!" Ale po Filipovi jako by se slehla zem. Už nás začínalo napadat jenom to nejhorší! Pomalu jsme se začali smiřovat s tím, že ho již nikdy nenajdeme.
Když tu najednou se objevil jakýsi pán, kterého jsme nikdo neznali a ještě nikdy v životě neviděli. A ten řekl: "Chlapci, nevíte, čí je tady ten pes?" A v náručí držel Filipa. My jsme úplně radostně odpověděli: "Ano, to víte, že víme, čí je ten pes - vždyť je to náš Filip, kterého už hledáme aspoň dobré dvě hodiny!" Pánovi jsme poděkovali za to, že ho našel, rychle jsme sklidili síť a šli domů.
Od té doby už kamarád raději Filipa s sebou nebere, neboť se bojí, že by příště zase utekl a my bychom jej třeba už podruhé nenašli.