Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Baroko je období od poloviny 16. až ke konci 17. století, kdy dochází k návratu k víře. Moc církve je dokumentována monumentalitou staveb. Ze stavitelů jmenujme například bratry Dientzenhofery či Santiniho. Sochy bývají pokřivené, zkroucené, s křečí ve tváři, což poukazuje na napětí a nejistotu. Barokní sochaři jsou: Brokof či Matyáš Braun, který vyzdobil zámek Kuks. Literární autoři hledají jistotu a často se obracejí do věčnosti, k nadpřirozeným silám. Člověk je postaven mezi dobro a zlo, mezi satana a boha. Je to odkaz na třicetiletou válku, kdy si lidé žili špatně, a jedinou jejich útěchou je víra v boha, myšlenka na lepší žití. Autoři vystihují atmosféru napětí a vzrušení, postavení člověka ve společnosti, který v ní tápe, používají alegorie a metafory.

SVĚTOVÁ BAROKNÍ LITERATURA

Anglie - John Milton (1608-1674): nejuznávanější básník světového baroka. Převyprávěl příběh Adama a Evy v eposu s názvem Ztracený ráj, který u nás jako první přeložil Josef Jungmann.

Španělsko - Tereza z Ávily (1515-1582): nazývaná také jako Svatá Tereza či Ježíšova Tereza. V básních vyjadřuje ve větší míře víru v boha. Sama žila cudným životem v klášteře, který ve svých spisech popisuje.

Francie - Pierre Corneille (1606-1684): jeho nejvýznamnějším barokním dílem je tragikomedie Cid, která se opírá se o španělskou legendu Rodriga. Autor zde řeší otázku, jestli jít za láskou nebo pomstít otce a svůj rod.

Německo - Hans Christoffel von Grimmelshausen (1621-1676): jeho román Dobrodružný Simplicius Simplicissismus je příběh prosťáčka, který prochází Evropou v době třicetileté války jako blázen a poté jako dobrodruh, ale znechucen světem se vrací k životu poustevníka. Viděl totiž drancování, zabavování vesnice, vojáky, kteří mučili obyvatele, znásilňovali dívky a brali cennosti a jídlo. Jedinou útěchou mu je víra v boha.

ČESKÁ BAROKNÍ LITERATURA

1. Oficiální literatura

   Adam Michna z Otradovic (1600 /?/-1676): básník, skladatel, varhaník, hudebník. Mezi jeho díla patří tři sbírky duchovních písní: Česká mariánská muzika - melodie i slova (1647), Loutna česká (1653) a Svatoroční muzika (1661).

   Bedřich Bridel (1619-1680): básník, překladatel, profesor rétoriky (řečnictví), jezuita. Řídil jezuitskou tiskárnu v pražském Klementinu. Za jeho nejvýznamnější dílo považuje básnickou skladbu Co Bůh? Člověk?, kde se objevuje protiklad postavení člověka a dokonalého boha, kde víra v boha převažuje. Člověk je malý, nicotný oproti bohu.

2. Neoficiální literatura

   Bohuslav Balbín (1621-1688): velmi vzdělaný člověk, jezuita, literární historik a teoretik. Jeho dílo "Obrana" (českého jazyka) byl původně latinský spis určený učencům, kde obhajuje češtinu. Toto dílo však vyšlo až 100 let po jeho smrti.

3. Jan Ámos Komenský (1592-1670)

   Narodil se v Nivnici, zemřel v Amsterodamu a pohřben je v Nardenu. Brzy osiřel. Studoval na bratrských školách v Přerově, Strážnici, později v zahraničí. Po návratu se stal učitelem a bratrským knězem v Přerově a Fulneku. Roku 1628 opouští zemi jako emigrant a pobývá ve Švédsku, Holandsku, Polsku, Maďarsku (do všech zemí byl zván jako učitel). Žena a 2 děti mu zemřely ve třicetileté válce. Jeho jméno nese univerzita v Bratislavě. Právem je nazýván jako učitel národů. Za jeho nejvýznamnější barokní dílo, stejně jako za nejvýznamnější barokní dílo vůbec, považujeme alegorickou skladbu Labyrint světa a ráj srdce. Skládá se ze dvou částí. Alegorie spočívá v městě a jeho rozdělení, které symbolizuje celý svět. První vydání z roku 1631 věnoval Karlu staršímu ze Žerotína. Objevuje se zde postava poutníka, což je autor sám. Poutník jde do světa poznat co je dobré a co zlé. Světem ho provází Všudybud a Mámení, které mu nasadí růžové brýle. Poutník si ale i přesto najde skulinku a uvidí, jak je celý svět špatný a je z toho zklamán. Jedinou útěchou mu je opět víra v boha, která je zakořeněna hluboko v jeho srdci. Kritizuje zde způsob života kněží, válčení, stavu soudnictví a soudců. K jeho dalším dílům patří pansofická (vševědná) díla jako "Kšaft" umírající matky jednoty bratrské či Listové do nebe, kde je formou dopisu řešena otázka sporu mezi bohatými a chudými. Postava J.A.Komenského se objevuje například v životopisném románu M.V.Kratochvíla, který nese název Život Jana Ámose.