ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.33
Hodnoceno: 6x Prosím, ohodnoť práci

Tma na střelnici

Kužel světla z mojí baterky ozařuje jenom malou část chodby. Zbytek pokrývá neproniknutelná tma a hrůzostrašné obrysy, co si vymýšlí moje mysl. Jsem na rozlučce s lyžařskou sezónou, už tradičně konané na staré, dávno nepoužívané střelnici. Když se slunce schovalo za stromy, nenapadlo nás nic lepšího, než hrát na schovávanou. S Tomem jsme už prohledali celý areál, a tak zbývají jenom střílny.

Přitisknu se k němu tak silně, až slyším, jak mu tluče srdce. Chodba je zvláštně zatuchlá a vlhká a je tu ticho jako v hrobě. Místnůstky, kde před 30 lety sedávali muži unavení z práce a nechávali si do vzduchu vystřelovat oranžové kotoučky, sem pouštějí jenom málo světla.

Najednou uslyším slabé šeptání a po těle mi projede husí kůže. Tom vycítí, že mnou prošla vlna strachu.
"Klára by měla být potichu, když se schovává!" zažertuje a přitiskne mě k sobě. V jeho náruči pocítím bezpečí a klid, ale divného pocitu se nezbavím.

Dojdeme až na konec úzké místnosti, aniž bychom Kláru našli, a oba myslíme na totéž. Kdo tu šeptal, když ne Klára. Slyšeli jsme to oba, oba víme, že tu někdo byl, ale Klára to nebyla. Nahlas to ale nikdo z nás neřekne. Schoulím se v jeho náruči a přemýšlím, kde se mohla schovat. Otočíme se a jdeme zpátky. Tomáš dostane skvělý nápad, jak se zbavit toho strachu. Začneme si povídat, smějeme se, a já pomalu pouštím křečovité objetí, kterým se tisknu k jeho vyděšenému tělu. Opatrně nakouknu do každé střílny a tlukot mého srdce se zpomaluje. Povídáme si veselé historky, příběhy z dětství i zkušenosti s druhým pohlavím. Při té poslední se už hystericky směji a utírám si slzy smíchu. Potom se zarazím. Celé moje tělo ztuhne a srdce bije jako na poplach. Každou chvíli mi vyskočí z hrudi. Směje se tu ještě někdo jiný. Někdo jiný než já a Tom. Někdo s hlubokým hlasem a německým přízvukem.
"Pěkná historka," ozve se za námi.
Otočím se. Nikde nikdo, pořád jenom ten smích. Skřípavý, chraptivý smích. Na nic nečekám a rozeběhnu se. Nevím kam, nevím, kde je Tom. Vím jen, že v té střílně je nějaký muž, jenž tam není jenom tak pro zábavu. Přišel tam před námi a čekal tam na nás. Čekal, až přijdeme. Šeptal tam a smál se. Strašně se smál.

Bez přestávky utíkám směrem pryč od střelnice. Už jsem v lese a za sebou cítím jeho dech. Zakopávám o pařezy a šišky. Strašně mě bolí nohy, ale zastavit nemůžu. Větvičky mi lítají do obličeje a škrábou mě hluboko do kůže. Po tváři mi teče pot míšený s krví a vlasy mi padají do očí.

Myslím, že jsem ho setřásla a už ani dál běžet nemůžu. Schoulím se v jámě chráněné ze všech stran stromy a zděšeně se rozhlížím. Pomalu ze mě vyprchává adrenalin, a tak začínám cítit bolest. Trny z ostružiníku se mi zaryly hluboko do masa. Krev mi teče po holeních a strašně to bolí. Utrhnu si rukáv a tu největší ránu si jím obvážu. Už nějak nevím, co mám dělat. Schoulím se do klubíčka a rozbrečím se.

Zaslechla jsem prasknutí větvičky.
"Vím, že tu jsi," zasměje se. Šeptá to znovu a znovu a chodí okolo mé skrýše.
Ztiším svůj dech a pláč, ani se nehnu. Praskání větviček se stupňuje, pomalu se blíží ke mně. Je čím dál tím víc hlasité a ozývá se s ním spoustu hlasů. Tom! Je to Tom a volá mé jméno! Vyskočím a běžím za tím hlasem. Levou nohu, která je zraněná, táhnu za sebou a skáču jenom po té pravé. Za stromy už poznám Toma, Kláru a další lidi z lyžařského kroužku. Na nic nečekám a šťastně se jim vrhnu kolem krku.
"Proboha, co se ti stalo?" vykřikne Klára, "Tom říkal, že jste slyšeli něčí smích ve střílnách a ty jsi utekla někam do lesa. On běžel k nám a společně jsme tě šli hledat."

Vím, že nám to nikdo z nich nevěří, mají nás za blázny. A mně je to už jedno. Kouknu se na místo, kde chodil ten muž. Nikdo tam nechodí ani nestojí. Jako by se to nikdy nestalo a po tom muži tady nezbyla jediná stopa. Jenom ta v mé hlavě. Tahle stopa tu bude napořád. Jak jsem si sáhla až na dno svých sil, a tak hrozně se bála. Ale už je po všem. Uklidňuji se v Tomově náruči a nechám si od něho jemně hladit vlasy.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Zdroj: Ajka Stará, 10.12.2013

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Tma na střelnici

Buďte první, kdo přidá komentář.

   





MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­