Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Před více než 2000 lety vytesal kočovný kmen pastýřů hlavní město své říše do červeného pískovce. Toto místo bylo později nazváno Petra, což znamená skála.
Město sloužilo jako domov asi dvaceti tisícům obyvatel, bylo strategicky umístěno na křižovatce starověkých obchodních cest a po dlouhá staletí bohatlo a prosperovalo. Dnes Petru obývají jen nebožtíci. Skalní město, ležící uprostřed Jordánské pouště, se i přes svou poměrnou nepřístupnost stalo centrem turistického zájmu.
Kmen Nabatejců, pocházející ze severozápadní Arábie, vybudoval Petru jako téměř neporazitelnou základnu, čímž opanoval veškeré karavanní cesty v okolí. Nabatejci bohatli, mohli si tedy dovolit vybudovat velice důmyslný systém vodního zásobovaní. Vyvinuli si také jedinečný styl architektury a vlastní jemnou keramiku. Obývali Petru až do roku 106 po Kristu, kdy je přemohli Římané a Petra se stala součástí provincie Arabia. Lidé z kmene dále žili ve svém původním obydlí spolu s Římany, kteří město obohatili o divadlo a ulici s kolonádou. Ve 4. století se stala Petra součástí křesťanské byzantské říše a město se stalo sídlem biskupa. Také největší náhrobek, takzvaný Urnový, byl proměněn v kostel. Od 7. století je další historie Petry neznámá, kromě krátkého pobytu křižáků.
Ke starověkému skalnímu městu se lze dostat pouze úzkým průsmykem siqem, který se vine mezi strmými skalními stěnami. Průčelí Petry je v podstatě klasicky řecké, plné soch výklenků a sloupů. Nikdo neví, zda to byl původně chrám nebo hrobka. Vztahuje se k němu legenda, že na vrcholu v urně je uschován poklad. Z ní je odvozen název průčelí: Chazne čili Pokladna. Zvenku jsou viditelné pouze čtyři vysoké sloupy a zdobený portál. Zbytek stavby je hladce opracovaný pískovec bez jakýchkoli dekorací, přesto je velice výrazný na první pohled, neboť vystupuje z rámce plastické, hrubé skály.
Ze strany útesu je vytesán královský náhrobek a spousta dalších je ukryta uvnitř města. Nachází se tam jak veřejné náhrobky s pohřebními komorami vsazenými do stěn, tak šachtový hrob, do něhož byli zaživa shazováni zločinci. Dál v srdci města jsou stále patrnější římské ruiny, zejména obrovské divadlo s 33 řadami sedadel pro více než 3000 diváků. Ve 2. století přibyla třída s kolonádou, která byla zřejmě kdysi lemována tržišti a fontánami. Tato ulice vede k posvátné oblasti Temenos, kde stojí nabatejský chrám Kasr el-Bint, který je nyní v rozvalinách. Hůře přístupný je Dér čili Klášter s urnou na vrcholu zabudovaný do ramene hory. K němu vede cesta obklopená řadou výklenků a jeskyněk plných vytesaných křížů, jejichž funkce nebyla dosud odhalena. Patrně ale pochází z křesťanského období. V Petře se mísí několik rozličných stylů, které zůstávají jako památka na různé kultury jejích obyvatel. Nejranější náhrobky pocházejí již ze 3. století před Kristem a jsou v tradičním strohém egyptském a asyrském stylu. Nabatejci vstřebali postupující řecké a později římské vlivy a dali tak vzniknout novému, velice okázalému slohu.
Když byla Petra v roce 1812 objevena badatelem Ludwigem Burkhardtem pro západní svět, vzbudila naprostou senzaci. Představa tajného města ukrytého v horách jako by spíše patřila do říše pohádek. Toto záhadné místo učarovalo i mě, ačkoli jsem ho nikdy nenavštívila a znám ho pouze z fotografií. Je pro mě záhadou, jak město dvakrát větší než to, ve kterém žiji, mohl národ s primitivními nástroji vměstnat do skály. Celý proces musel být neuvěřitelně složitou inverzí klasického stavebního postupu. Každý čtvereční centimetr museli vybojovat ze skály. A tato neskutečná námaha se jim také bohatě vyplatila. Petra jim sloužila jako dokonalý domov, pevnost i zdroj bohatství. Pro archeologické bádání je její význam nedocenitelný. Poslední dobou se ale objevují zprávy, že se pískovec, ze kterého je tvořena, začíná drolit. Doufám, že se podaří stavbu, jež přečkala více jak 4000 let, zachránit.