Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jdu po lesní cestě a listy mi šumí pod nohama. Chytám slabounké větvičky a nechávám si je prokluzovat mezi prsty. Opadají z nich přitom všechny lístky a ony jsou potom holé a obyčejné jako stránka papíru, než ji popíšete. Ptáci zpívají vysoko v korunách stromů, melodii jejich štěbetání vnímám všemi smysly. Znějí ze všech stran, až mám pocit, že mi chtějí říct něco důležitého.

Pohlédnu do dálky. Korunami stromů prochází pár paprsků. Do lesa prostupují ve zlatých kuželech světla a ozařují část krajiny. Jsou jako reflektory pro nějakou chystanou show, leží v hlíně a barevných listech na zemi a stoupají vysoko k nebi. Ve sluneční záři poletují mušky a komáři, drží se těsně před okraji zlatého zářícího válce. Sleduji ho pohledem vzhůru, až úplně zakloním hlavu a pozoruji vrcholky stromů zezdola. Tázavě se ke mně naklání, jehličí se pohupuje ve větru. Přijde mi, že se přede mnou schovávají nějaká tajemství. Tisknou se něžně k sobě a nechtějí mě pustit do svého kruhu. Kouzelně si za zvuku vánku šeptají a vždy se k sobě o něco přiblíží. Pak se zase odtáhnou a skloní ke mně s tak líným a táhlým pohybem, že mě až zamrazí.

Postupuji lesem dál, nechávám si pod nohama křupat větve a klouzat šišky. Skláním se pod nízkými větvemi, až uslyším hučet vodu. Jdu tím směrem a spatřím lesní potůček. Pozoruji bouřlivé pramínky plné bílé pěny, jak nedočkavě běží vymletým korytem a s lehkostí skáčou přes každý větší kamínek. Krůpějky vody mi dopadají na tělo a vsakují se mi do kůže. Vzduch je tu cítit vlhkem a magií, kameny vzdychají pod váhou vody. Občas zahlédnu, jak na hladinu zvědavě vykoukne nějaká větvička nebo lístek, vlny je však zase rychle stáhnou do svého nitra. V malých vodopádech se voda převaluje a heká, polyká sama sebe. Bledá pěna se tu hromadí a marně se snaží utéct pryč. Kameny ji drží mezi sebou a prameny vody proplouvají kolem ní bez povšimnutí.

Sehnu se a ze země seberu malý lipový lístek. Kotníkem prstu mu přejedu po zvlněných hranách a on se pod tím dotykem zachvěje. Všímám si všech těch barev a snažím se je pochopit. Okraje lístku jsou červené a zvolna přecházejí do zlata. Je jako štíhlá mušle, která nikdy nepoznala moře. Zvednu lístek proti slunci a pohledem postupuji po jeho žilkách. Uvnitř lístku se nachází ještě druhý stromek, tvořený žílami pod jeho barvami.

Pak se zvedne vítr a odfoukne mi vlasy z čela. Pár listů pod mýma nohama se vznese a hraje si ve vzduchu. Větve jehličnanů se zhoupnou a při obkreslení vlny upustí pár jehlic. A já jemně uvolním prsty a nechám vítr, aby si vzal můj malý lipový lístek s sebou.