Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• italský prozaik, básník, dramatik, divadelní režisér a literární teoretik
• narodil se 28. června 1867 na Sicílii poblíž města Agrigento (usedlost Chaos) - sám o tom napsal: "Já jsem syn Chaosu, a to ne obrazně, ale v pravém slova smyslu, neboť jsem se narodil v jednom našem statku, který se nachází blízko lesa, kterému Agrigenťané říkají U Cavusu, což je nářeční zkomolenina starého řeckého slova chaos. Tam se má rodina utekla před strašnou cholerou, která zuřila v roce 1867 na Sicílii."
• pocházel ze zámožné rodiny vlastníků sirných dolů
• jeho rodiče byli vlastenci - otec i bratři ze strany matky bojovali v Garibaldiho vojsku za sjednocení Itálie
• než ho otec nechal zapsat na technický institut v Agrigentu, do žádné školy nechodil, měl domácího učitele; institut však Pirandello již po 2 letech opustil a přestoupil na klasické gymnázium
• následně studoval filozofickou i právnickou fakultu v sicilském Palermu
• roku 1887 se s matčinou pomocí přestěhoval do hlavního města - Říma, a to ke svému strýci, odkud pokračoval ve studiu, ale již pouze na filozofické fakultě; svá studia nakonec musel dokončit až v německém Bonnu (1891, promoval prací o sicilském nářečí), neboť se na původní škole nepohodl se svým profesorem latiny
• v Bonnu poté působil ještě další rok jako lektor italského jazyka
• do Říma se vrací v roce 1893, aby se rok nato oženil s dcerou otcova společníka Marií Antoniettou Portulanovou, s níž měl posléze tři děti; v Římě se pak Pirandello věnuje literární práci
• Pirandello se pokusil živit výhradně literaturou už v roce 1892, ale podařilo se mu to až o pár let později; svůj první román Marta Ajala napsal sice již roku 1893, nicméně vydaný byl až roku 1901 pod názvem Zavržená (L'esclusa)
• zpočátku své literární kariéry vydal i několik básnických knih, ale na radu Luigiho Capuany začal psát raději prózu; stalo se tak, že v roce 1894 vydává svoji první povídkovou sbírku Lásky bez lásky (Amori senza amore), bohužel bez nějaké větší odezvy z řad kritiků
• v pořadí druhý Pirandellův román Pořadí (Il turno) spatří světlo světa roku 1895 a vychází v roce 1902 - jde o absurdní příběh o ženitbě podle pořadníku, jenž již vykazuje rysy jeho poetiky humoru; tu plně rozvinul ve svém nejznámějším románu Nebožtík Matyáš Pascal (1904, Il fu Mattia Pascal), jímž zaznamenal první evropský úspěch - vypráví příběh muže, jehož náhoda či snad osud postrčí k rozhodnutí změnit svou identitu i svůj život
• roku 1897 přijal Pirandello místo na katedře stylistiky v učitelském ústavu v Římě, kde působil až do roku 1922, dokud mu divadelní úspěchy neumožňovaly věnovat se výhradně tvůrčí práci
• kvůli povodním, které začátkem 20. století zatopily rodinné sirné doly, se Pirandello ocitá v těžké ekonomické situaci, protože v dolech měl investován veškerý svůj majetek; od té doby trpí jeho manželka následkem psychického otřesu až do konce života duševní chorobou
• Luigi musí pro zajištění chodu domácnosti pracovat čím dál víc, dává soukromé hodiny němčiny a italštiny nebo píše do literárních časopisů
• po boku duševně nemocné manželky se Pirandello uzavírá a izoluje od vnějšího světa, což se rovněž promítá do jeho literární tvorby
• v letech 1901-1919 napsal Luigi Pirandello 15 svazků povídek, jež vyšly v roce 1922 v jediném souboru pod názvem Novely na jeden rok (Novelle per un anno); témata k těmto cca 250 novelám, jejichž hlavním rysem je zvláštní, někdy až tragický humor, získával Pirandello především ze své rodné Sicílie; ve většině z nich uplatňuje své sociální cítění a bojuje proti předsudkům a konvencím
• válečná léta byla poznamenána zejména v roce 1916 zajetím Pirandellova nejstaršího syna Stefana Němci, úmrtím jeho matky a zhoršením zdravotního stavu manželky Antonietty, jež musela být od roku 1919 trvale hospitalizována v ústavu pro choromyslné
• o první drama se Luigi Pirandello pokusil již jako student gymnázia, v té době napsal tragédii Barbaro, jež se však nedochovala
• jeho první hry čekaly na uvedení přes deset let - dramatikem se tak stává prakticky až ve svých padesáti letech, kdy došlo k prvnímu jevištnímu úspěchu jeho komedie Rozmysli si, Jakoubku! (Pensaci, Giacomino!), ve které hlavní roli ztvárnil známý sicilský herec Angelo Musco; úspěchy tohoto herce k němu konečně upoutaly pozornost širšího obecenstva i dalších divadelníků, tudíž během několika následujících let se musel Pirandello věnovat výhradně dramatu a odsouvat jiné literární plány
• v tomto období vznikly například komedie Sicilská komedie (1916, Liolà), Čapka s rolničkami (1917, Il berretto a sonagli), Rozkoš z počestnosti (1917, Cosí è, se vi pare), Člověk, zvíře a ctnost (1919, L'uomo, la bestia e la virtù) nebo Jako dřív, líp než dřív (1921, Come prima, meglio di prima)
• důležité byly pro Pirandella i zkušenosti, jež získal ve vlastním divadle; z kolektivní iniciativy několika herců a literátů vzniklo takzvané Divadlo jedenácti, později přejmenované na Teatro ďArte, které mělo soustavně uvádět hry současných italských autorů; Pirandello se stal jeho ředitelem, investoval do podniku mnoho vlastních financí a snažil se prosazovat díla mladších spisovatelů
• zpočátku se v tomto divadle hrály významné italské i zahraniční hry, soubor se však postupně zaměřil výhradně na Pirandellovu dramatiku, o kterou byl největší zájem, takže divadlo se nakonec v Evropě proslavilo jako "Pirandellova společnost"
• nejspíše kvůli vlasteneckým postojům jeho rodičů a sociálním hnutím na Sicílii, jež se ho v mládí dotýkaly, se Pirandello oficiálně přihlásil k fašismu, nicméně po manifestačním vstupu do fašistické strany byl jeho postoj k režimu velmi zdrženlivý; ve své tvorbě se nikdy nepodřídil patosu Mussoliniho éry
• v roce 1929 byl jmenován členem Italské akademie
• roku 1934 byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu, což italská vláda nepřijala s větším nadšením (italské oficiální návrhy na udělení této ceny byly totiž švédskou akademií zcela ignorovány; italský tisk proto tuto událost přešel téměř bez povšimnutí)
• na premiéře nového filmového přepisu románu Nebožtík Matyáš Pascal se Pirandello nachladil a 10. prosince 1936 podléhá zápalu plic; podle své poslední vůle si přál, aby byl "odvezen na vozu chudých", pohřben bez jakýchkoliv oficiálních poct a jeho popel byl rozprášen u rodné usedlosti, což bylo přijato s rozpaky jako gesto politického protestu
• Luigi Pirandello je dodnes považován za největšího italského dramatika 20. století, jehož dílo mělo velký vliv na evropskou i americkou dramatiku

Z DÍLA:

Básnické sbírky

• Hravá bolest (1889, Mal giocondo)
• Gaiin svátek (1891, Pasqua di Gea)
• Rýnské elegie (1895, Elegie renane)
• Šalmaj (1901, La Zampogna)
• Květina z klíče (1912, Fuori di chiave)

Próza

• Lásky bez lásky (1894, Amori senza amore)
• Zavržená (1901, L'esclusa) - román napsaný již v roce 1983 pod názvem Marta Ajala
• Pořadí (1902, Il turno)
• Nebožtík Matyáš Pascal (1904, Il fu Mattia Pascal)
• Umění a věda (1908, Arte e scienza)
• Staří a mladí (1909, I vecchi e i giovani) - historický román
• Sicilské citróny (1910, Lumie di Sicilia)
• Stisk (1910, La morsa)
• Její manžel (1911, Suo marito)
• Novely na jeden rok (1922, Novelle per un anno) - patnáct postupně vydaných svazků povídek a novel

Divadelní hry

• Rozmysli si, Jakoubku! (1916, Pensaci, Giacomino!)
• Sicilská komedie (1916, Liolà)
• Čapka s rolničkami (1917, Il berretto a sonagli)
• Každý má svou pravdu (1917, Cosí è, se vi pare)
• Rozkoš z počestnosti (1917, Il piacere dell'onestà)
• Šest postav hledá autora (1921, Sei personaggi in cerca d'autore)
• Jindřich IV. (1922, Enrico IV.)
• Život, který jsem ti dala (1923, La vita che ti diedi)
• Muž s květem v ústech (1926, L'uomo dal fiore in bocca)
• Přítelkyně vdaných žen (1927, L'amica delle mogli)
• Dnes večer improvizujeme (1930, Questa sera si recita a soggetto)
• Jakou ty mne chceš (1930, Come tu mi vuoi)
• Pohádka o vyměněném synovi (1934, La favola del figlio cambiato) - veršované drama
• Obři z hor (1931-1934, I giganti della montagna) - nedokončené