ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

Souvětí podřadné obsahuje jednu větu hlavní a jednu nebo víc vět vedlejších. Věty vedlejší závisí na větách řídících jako větný člen (většinou lze větný člen nahradit odpovídající větou vedlejší a naopak). Vedlejší věty jsou spojkové nebo vztažné. Co je důležité, spojky nejsou větnými členy; větnými členy jsou vztažná zájmena a příslovce! Za větný člen nepokládáme ani tzv. odkazovací slova (tj. ukazovací zájmena nebo odkazovací příslovce věty řídící), která odkazují na větu vedlejší: Koupil jsem to, co se mu líbilo. nebo Šel tam, kam ho srdce táhlo.

Druhy vedlejších vět

1. podmětná
   • vyjadřuje podmět věty řídící (je tvořena přísudkovou částí)
   • nejčastěji uvozena vztažným zájmenem (kdo, co) nebo spojkami (že, kdyby, aby)
   • př. Kdo lyžuje, rád jezdí na hory., Není mi známo, kdy přijede.
2. přísudková
   • vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (vyskytuje se zřídka)
   • př. Obloha byla, jako když ji vymete. ( ⇒ byla jako vymetená)
3. přívlastková
   • vyjadřuje přívlastek věty řídící
   • závisí na některém podstatném jménu věty řídící, blíže ho určuje nebo omezuje jeho význam
   • bývá uvozena vztažnými zájmeny (který, jenž), vztažnými příslovci (kde, kdy, kam) a spojkami podřadicími (aby, že, …)
   • př. Zavolali ho ve chvíli, kdy usnul., Lákala ho představa, že by mohl vyniknout.
4. předmětná
   • vyjadřuje předmět věty řídící
   • závisí na slovese věty řídící (nebo na přídavném jménu)
   • nejčastěji uvozena spojkami (že, aby aj.), vztažnými zájmeny (kdo, co aj.), příslovci (kde, kam, odkud, …)
   • př. Vzkázal, že máme hned přijít., Vím, že se ti to nelíbí.
5. příslovečná
   • vyjadřuje příslovečné určení věty řídící, různé okolnosti jejího děje
   • rozvíjí přísudek věty řídící
   1. příslovečná místní
      • vyjadřuje místní určení, spojovací výrazy kde, kam, odkud, kudy
      • př. Vrať se tam, odkud jsi přišel.
   2. příslovečná časová
      • vyjadřuje časovou okolnost, spojovací výrazy když, až, jakmile, jen, jak, zatímco, dříve, kdykoli, …
      • př. Kdykoliv se unavil, zvolnil krok., Když se vracel, pršelo.
   3. příslovečná způsobová
      • vyjadřuje příslovečné určení způsobu – prostý způsob, míry, prostředku, zřetele, přirovnávací, účinková, omezovací
      • př. Vykonával práci, jak nejlépe uměl. (prostý způsob), Pokud šlo o pořádek, nemohli být spokojeni.
   4. příslovečná příčinná (důvodová)
      • vyjadřuje příčinu (důvod) věty řídící
      • spojky že, protože, poněvadž, jelikož
      • př. Nepřišel do školy, protože ho bolel zub.
   5. příslovečná účelová
      • vyjadřuje účel vzhledem k ději věty řídící (tj. okolnost, kam směřuje jednání)
      • spojka aby
      • př. Uděláme všechno, abychom dobře odmaturovali.
   6. příslovečná podmínková
      • vyjadřuje podmínku, za které může nastat děj věty řídící
      • spojky jestliže, -li, kdyby, jenž, jestli
      • př. Jestliže přijedete včas, vyhovím vám.
   7. příslovečná přípustková
      • vyjadřuje okolnost, která je v nesouladu s obsahem věty řídící
      • spojky ač, třebas, byť, jakkoli
      • př. Přestože bylo ošklivo, odjeli autem do hor.
   8. příslovečná doplňková
      • vyjadřuje doplněk věty řídící, závisí na slovese věty řídící a zároveň se vztahuje k jménu v podmětu nebo předmětu této věty
      • závisí zpravidla na slovese smyslového vnímání (vidět, pozorovat, slyšet, cítit, …)
      • spojky jak, jako, kterak, …
      • př. Viděl jsem, jak zmizeli v mlze.