ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground

Podle významového poměru rozlišujeme následující spojení mezi větami:

Slučovací

• věty jsou obsahově rovnocenné
• spojky nejčastěji a, i, ani, nebo
• i beze spojky

Příklady
Potoky zvučely a lesy hučely do dnešních dnů.
Nic ji nebolí, nic ji netrápí.

Stupňovací

• 2. věta vyjadřuje důležitější, závažnější myšlenku než věta první
• spojky: ba, ba i, dokonce, dokonce i, nejen – ale i, sice – a ještě (čárka před a)

Příklady
Vyhnal ho, ba nechtěl o jeho zaměstnání ani slyšet.
Závodníci věřili ve vítězství, dokonce i trenéři.

Odporovací

• 2. věta vyjadřuje skutečnost, která je v rozporu se skutečností ve větě první
• odporovací význam může mít i a
• spojky: ale, avšak, však

Příklady
Máte pěknou třídu, a [můžu dosadit ale] nedovedete si toho vážit.
Přichází noc, jenže je to noc bez klidu a spánku.

Vylučovací

• spojení 2 vět, jejichž obsahy se vzájemně vylučují, nemohou platit oba zároveň
• spojky: nebo, anebo, buď – nebo

Příklady
V létě putujeme pěšky, nebo jezdíme na kole, nebo se plavíme na lodi.
Buď se archeologové mýlili, nebo ne.

Důvodové

• při spojení vět v důvodovém poměru vyjadřuje 2. věta důvod věty 1.
• spojky: neboť, vždyť, totiž, neb (zastaralé); vysvětlují význam

Příklady
Byla dosud tma, neboť zima se již přibližovala.
Babička se tomu nedivila, vždyť svá vnoučata dobře znala.
Jirka přišel na sraz později, zdržel se totiž na nádraží.

Důsledkové

• v důsledkovém poměru jsou věty, z nichž 2. vyjadřuje důsledek vyplývající z věty 1.
• spojky: proto, a proto, a tak, a tedy

Příklady
Tuto knihu jsem nečetl, proto ti o ní nemohu nic říci.
Byl jsem odvážný, a proto jsem vás svedl.
On mi nadával, a tak jsem zvedl ten kámen.
Podnebí je v tomto kraji drsné, tedy i život je těžký.