Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vcházím na dívčí toalety a kromě rozházených a zmuchlaných papírových utěrek a cákanců na zemi mě vítá vzlykot a hlasité popotahování. Nejistě kouknu za roh a tam Magda, utápí se v slzách a její faldíky se v záchvatech pláče třesou. "Magdo, co se děje? Co se ti stalo?" ptám se konejšivým hlasem. "Nic, vůbec nic! Jen se na mě podívej! Jsem odpornej, hnusnej špekoun a nikdo mě nemá rád!" Magda při výšce 174 cm vážila rovných 90 kg a kvůli její neforemné postavě si musela vyslechnout spoustu narážek. A teď se rozhodla - zhubne! Žádné sladkosti a dobrůtky, žádné přejídání. Dieta!
Prvních 14 dní myslela, že to nevydrží. Jak těžké bylo odepřít si běžné pochoutky! Když ale po měsíci stoupla na váhu a uviděla výsledek - 4 kg dole - její srdce zaplesalo radostí. Chtěla teď zhubnout ještě víc a ještě rychleji! Chtěla mít postavu modelky a věděla, že to prostě musí dokázat.
Po půl roce vážila 58 kg, okolí ji začalo brát na vědomí, cítila se dobře, dokonce i kluka si našla. Byla teď spokojená, konečně postava, za kterou se nemusela stydět. Byla s Michalem na koupališti a on jí přinesl zmrzlinu. "Ale co," řekla si Magda, "jednu zmrzlinu si můžu dovolit." S požitkem slízala ledovou pochoutku a pak... Pak se zhrozila. Panebože, co to vidí na tom břiše? Snad to nejsou špeky! Vždyť je tlustá a líže si tu zmrzlinu! Co to provedla? Musí ještě něco shodit, Michal se přece nebude zahazovat se špekatou holkou!
Začínala být slabší a slabší, spala teď až 16 hodin denně, a přesto byla unavená. Kontrolovala se každý večer před zrcadlem a stále nacházela faldíky... Musí ještě trochu zhubnout...
Schoulila se do klubíčka a pevně sevřela oči. Michal se s ní rozešel. Řekl, že už s ní nechce být, dokud nepřestane bláznit. Houby! Ona ví, že se s ní rozešel kvůli její postavě - vždyť je tlustá!
Ze spánku ji probudilo pípání přístrojů. Ležela na JIPce, mrtvolně bledá, kost a kůže, se 45 kg se ztrácela před očima. Do žil ji proudila umělá výživa. Po nějaké době měla zase začít normálně jíst. Hrozné, nutili ji jíst takové porce. Takhle to dál nejde - oni z ní udělají zase tlustou! Musí odejít, hned.
Konečně nalezla klidu. Její lehounké tělíčko se v rakvi pomalu snáší do černé díry, do hrobu. Sbohem a na její rakev dopadají květiny. Sbohem.

"Proč musela naše Magda takto skončit? Jak to, že jsme si toho nevšimli?" ptala se stále její matka. A já se ptám - proč takto musí skončit stále více dívek? Proč je dnešní trend být hubená? Proč musejí dnešní modelky splňovat takové nesmyslné míry? Proč jsou tyto "vyzábliny" mediálně podporovány a tím ostatním dívkám dávány za příklad? Proč to dnešní doba dovolí, když dříve byly po modelkách požadovány kypré křivky? A proč se tomuto nesmyslnému postupování nedokáže zabránit?
Na tyto otázky není odpovědi. I když se stále více lidí ptá, stejně stále více dívek touží mít ideální postavu, nejlépe být modelkou a tím nevědomky padají do nastražené pasti. Problém se zdá být neřešitelný. Stále a ze všeho na nás pomrkávají veselé a spokojené modelky, ukazujíc při tom své ploché bříško a idealizovanou postavu. A člověk chce být stejně v pohodě jako ony... A chudák holka se nevědomky začne zamotávat do spletitého bludiště anorexie, ze kterého lze jen těžko najít cestu ven. Ve světě umírají každý den desítky dívek stejně jako Magda. Zanechávají nám poselství a je jen na nás, jestli ho vyslechneme. Zanechávají varování všem, kteří chtějí moc, tudíž těm, jež nedostanou nic. Lze jen doufat, že jejich poselství začneme brát vážně. Smrtelně vážně.